Cestovní blog Davida a Martí

Náš výlet začal velmi pozitivně - poprvé jsme totiž letěli letadlem, kde byly displeje v sedačkách - bylo tedy pouze na nás, čím se budeme bavit. Díky tomu a knihám časopisům tento osmihodinový let opravdu velmi rychle utekl.
Do hotelu jsme se dostávali docela dlouho, mezinárodní letišti Dulles je od D.C. poměrně daleko - zhruba 20 min autobusem a pak ještě tak půl hodiny metre a poslední kousek potom taxíkem. 

Druhý, jasný a teplý den, když jsme se dostatečně zmátořili z dlouhého letu, jsme se vypravili obejít ty nejvýznamnější památky. Bílý dům byl od hotelu poměrně nedaleko, takže to byl první cíl. Když jsme k němu dorazili, nebyli jsme si zcela jisti, jestli to je ono - to je na pohled takový relativně nenápadný domek za plotem :)) Počet turistů nás ale ujistil, že to ono je. Následně jsme se nějakým záhadným způsobem (vyfasovali jsme lístky, následně jsme šli za davem...) dostali do zahrad Bílého domu, takže jsme sídlu amerických prezidentů byli opravdu  na dosah ruky. Zahrady jsou pěkné, zajímavost je, že všude jsou fotky, jak konkrétní prezidenti sází stromky, které se tam nachází. Co se týče bezpečnostních opatření, tak mi nepřišly nijak extrémní. Sice tam stálo několik podezřele vypadajících dodávek, zcela jistě nabitých nejmodernější odposlouchávací technikou a pár chlápků s pořádnou flintou, ale jinak to bylo v klidu.
Po této zajímavé prohlídce jsme se vydali k Washingtonovu památníku, kam jsme se bohužel nepodívali, protože lístky se na konkrétní den kupují zhruba v sedm ráno. I z venku je to ale působivá stavba s krásným výhledem na Jeffersonùv památník na jedné straně a majestátným Kapitolem na straně druhé (nachází se na spojnici těchto dvou staveb). Pokračovali jsme směrem k Jeffersonovu památníku, což je v podstatě schránka (budově chybí jedna stěna) na slavnou sedící sochu tohoto významného Američana. Kousek od této stavby se nachází slavná Vietnam war memorial, zeď se zhruba 60tis jmény padlých amerických vojáků v této válce. Opravdu z toho jde mráz po zádech. Obloukem, kolem řeky Potomac jsme se po tak hodině chůze dostali k budově Kapitolu, který jsme si zvenku důkladně prohlédli. Stejně tak budovu Nejvyššího soudu a Kongresovou knihovnu. Pak už jsme zničeni došli do hotelu.

Třetí den jsme se vydali na Národní hřbitov Arlington, kde se pohřbívají padlí (kromě nich také veteráni) z válek spolu s jejich rodinami. Zde jsme strávili docela dost času, hřbitov je rozsáhlý a je tam dost zajímavostí - např. sousoší znázorňující slavný výjev dobytí ostrova Iwo Jima, hrob J.F.K. a Arlingtonský zámek. Zde jsme také viděli střídání stráží u hrobu neznámého vojína, což byl takový poněkud přehnaný ceremoniál, který byl na pomezí důstojnosti a legrace (z pohledu Martí ta legrace poměrně převládala). Metrem jsme potom popojeli k Pentagonu, kde jsem měl drobný incident ohledně focení této budovy (nicméně nás až překvapilo, jak mírně jsem byl upozorněn, že se tento domek nefotí :) ). Upřímně - Pentagon není zvenku nic moc, taková velká budova a její tvar pochopitelně ze země stejně nevynikne. Kousek od Pentagonu jsme navštívili asi největší obchodní centrum D.C. (aspoň co jsme našli) a koupili prvních pár věcí.

Čtvrtý den, kdy už Martí dost trpěla díky puchýřům z předcházejících dnů, jsme se nejdříve vypravili k Námořnímu muzeu, které bylo poměrně daleko (metrem a následně ještě pěkný kus pěšky) a největší atrakce, vyřazený křižník, byl zrovna nepřístupný. Takže to byl poměrně zbytečný výlet, zbytek muzea byl relativně nezajímavý. Takže jsme se vrátili do centra, kde jsme navštívili některá další muzea, jako třeba National Air and Space muzeum, Natural history muzeum a National Archive, obsahující nejvýznamnější americké dokumenty, jako je deklarace nezávislosti a ústava. Po spací přestávce v hotelu jsme se ještě vypravili do města na nákupy, na kterých jsme (hlavně já) byli docela úspěšní, koupili jsme si dost hadříků.
Poslední den, kdy se Martí vracela domù, bylo poprvé docela hnusně, dokonce začalo později přes den pršet. Ze zajímavých budov nám ještě chyběla vnitřní prohlídka The Library of Congress a The Supreme court, které jsme navštívili. Obě tyto budovy jsou překrásné, plné mramoru a obzvlášť knihovna je na americké poměry neuvěřitelně zdobná. Pak už jsme se vydali zpět na hotel a já jsem jel vypravit Martí na letiště. Následně jsem se vrátil do hotelu pro kufry a jel do Alexandrie, kde se konala konference.

Zde jsem dva dny strávil na konferenci, v den odletu jsem ještě jel na dopoledne navštívit centrum Alexandrie, které je opravdu dost odlišné od toho, co jsme viděli v D.C. Takové maloměsto, s domy, které dost připomínají Anglii, malé loďky zakotvené u řeky Potomac – totální klídeček a pohoda (pravda, byl jsem tam v sobotu docela brzy ráno). Pak jsem se ještě vypravil do nákupního centra, kde jsem si nakonec koupil notebook Sony VAIO, a potom se už vypravil na letiště (kam to z hotelu trvalo asi hodinu a půl).
Let byl klidný, jak ve Washingtonu, tak v Londýně jsem měl dost času. Pouze v Praze jsem si naběhl, když jsem se šel přiznat, co si z USA vezu. Sice jsem neplatil clo, ale musel jsem zaplatit české DPH, takže se mi notebook prodražil o sedm a půl tisíce. Nicméně i tak se mi ještě docela vyplatil :-)

Postřehy

• Veverky jsou nejčastější zvířata viděná v D.C. a v jeho okolí. Jsou fakt všude.
• Starbucks je nejčastěji viděný obchod v D.C. a v jeho okolí. Je fakt všude :)) I přes to je tam pořád narváno, ale poté, co jsme se stali skoro závislí na jejich snídaních, se jim ani nedivím...
• Američani buď usilovně joggujou, nebo jsou tlustí.
• Černoši mají hrozný přízvuk, není jim rozumět (a ani nerozumí naší Oxford English :)) ).
• Američani potřebují ceduli na naprosto všechno. Některé sloupy, obsahující více dopravních značek, jsou docela dobrá slohovka.
• V podstatě veškeré vstupy do muzeí a dalších zajímavých míst jsou zdarma. Pouze je nutné počítat se všudypřítomnými bezpečnostními kontrolami při vstupu (rentgen).
• V D.C. je hrozně málo (oproti třeba Praze) obchodů a restaurací. Že by Amíci nakupovali už jenom online?
• S veřejnou dopravou to není tak hrozné, metro je poměrně rozsáhlé a velmi funkční. Zajímavé je, že jezdí více linek na jedné koleji, a také to, že zde není automatické hlášení stanic, stanice hlásí strojvedoucí metra.