Den první
Po příjezdu na Ruzyňské letiště obligátní dvě hodiny před odletem (tedy v 5:15) jsme během přibližně 20 minut prošli do tranzitní haly, kde jsme jako už po několikáté museli trávit něco přes hodinu obcházením zavřených obchodů. Nakonec boarding začal až deset minut před plánovaným odletem a odlet se opozdil zhruba o čtvrt hodiny. Vzhledem k tomu, že jsme na přestup na CDG měli hodinu padesát, malé zpoždění nebyl problém (přesto jsem byl nervózní a Martí jsem neustále štval díváním se na její hodinky). Nakonec jsme stihli ještě sváču. Prohlídka při boardingu nebyla nijak důkladná, ani zouvat jsme se nemuseli. Konečně jsme celí natěšení (hlavně já) nastoupili do boeingu 747-400, slavného Jumba. A přišlo zklamání. Vnitřek je sice velký, člověk se nebouchá do hlavy o přihrádky na palubní zavazadla jako v případě malých strojů. Ale místa je v ekonomické třídě snad ještě méně, než v malých 737 a obrazovek před sedadly jsem se také nedočkal. Takže knihu, kterou jsem si vzal na palubu, jsem přečetl asi po pěti hodinách a zbylé 4 jsem se usilovně nudil (Martí se průběžně učila, spala a nudila se se mnou :-) ). Malé zpestření bylo pouze promítání Wall-e, Simpsnů a Toma a Jerryho. A potom samozřejmě jídlo :-)
Když jsme se konečně dostali do Miami, přišel čas na obávané setkání s americkou administrativou ve formě pasové kontroly. Martí se šla pro jistotu zeptat pomocného personálu Air France, zda máme vyplněné správné formuláře. Když jsme konečně s pasem, dvěma formuláři a vytištěným papírem s potvrzením ESTA předstoupili k policistovi za přepážkou, s úsměvem nám sdělil, že máme vyplněný formulář navíc a místo něj nám jeden chybí. Když jsme poukazovali na informaci, kterou jsme si před chvílí nechali potvrdit u pomocného personálu Air France, úředník nám se slovy „French people are really stupid“ ukázal, kde seženeme správný formulář. Na podruhé už všechno proběhlo hladce.
Postřehy:
- Alespoň v Miami tlustí Američani nejsou. Pár jsme jich viděli, ale v Čechách se na ulici pohybuje více tlustých.
- Skoro všechno mi je povědomé.. Čím pak to asi bude? Že by těmi kvanty amerických filmů, které jsem viděl? :-)
- Není pravda, že by žádný američan nejezdil na kole. Pár jsem jich viděl (pravděpodobně nějaká naprostá spodina, co nemá na auto :-D )
- Vozový park se sice od evropského liší, ale není to takový rozdíl. Nějaká ta BMW, audi a mercedesy tu jezdí, stejně tak jako ford mustang či toyota prius u nás :-)
- Za první den jsme v Miami neviděli jediný MC Donalds. Air France dává na palubě asi nejlepší jídlo, co zatím mohu srovnávat.
Den druhý
Vzhledem k tomu, v kolik jsme šli předchozí den spát, jsem byl vzhůru někdy od půl páté. Ven jsme se tedy vyhrabali někdy kolem osmé. Měli jsme čas do jedenácti, kdy jsme museli vyklidit pokoj. Prošli jsme se po pláži, podívali e do přístavu na krásné jachty a vrátili se zpátky do hotelu. Po vyklizení pokoje zbývala hodina a čtvrt do příjezdu řidiče, který nás odvezl do přístavu. Následovalo nalodění.
Nejdříve jsme odevzdali kufry personálu (kufry se naloďují odděleně od lidí). Poté jsme si vystáli několik front, prošli bezpečnostním rámem a přibližně po hodince jsme byli v kajutě. Naše kajuta je v desátém patře, v přední části lodi s pěkným balkónem. Velmi propracovaný je informační systém pro hosty, který je možné ovládat prostřednictvím televize a speciálního dálkového ovladače. Zde je možné zkontrolovat stav svého účtu, zarezervovat si výlety, za poplatek si pustit vybraný film a samozřejmě sledovat klasické televizní programy.
Loď je skutečně obrovská. Má jedenáct pater po celé délce lodi, 15 ve vyvýšených částech. V některých patrech jsou výhradně kajuty, některé jsou kombinované se společenskými místnostmi. Seznam všech společenských prostor by byl obrovský, takže jen vybrané: posilovna, kluziště, mnoho restaurací, divadlo, hlavní promenáda (lemovaná obchody) a další. Na čtvrtou hodinu bylo svoláno povinné cvičení se záchrannými vestami. Vzhledem k počtu lidí (všichni pasažéři) a nutnosti mít záchrannou vestu navlečenou na sobě to nakonec byla docela legrace. Večeře byla v obrovské, několikapatrové restauraci klasickou formou výběru z jídelníčku (s doporučeným jídlem, které jsme si dali a bylo to výborné). S časovým posunem jsme se stále úplně nevyrovnali, tak jsme šli opět relativně brzy spát.
Postřehy:
- Američani milují malé psíky (asi vliv Paris Hilton :-) ) Velkých psů jsme viděli minimum.
- Loď nakonec zcela v klidu, jak jsme předpokládali. Zpočátku to byly drobné vibrace, na otevřeném moři to už je mírné pohupování.
Den třetí
Třetí den byl dnem na moři, dnem přesunu podél severního pobřeží Kuby k Jamaice. Program na lodi je ale tak bohatý, že žádná nuda nehrozí. Od 7:30 někdy do půlnoci se neustále něco děje a pomocí programu na konkrétní den je možné se rozhodnout, co stojí za navštívení (akce se vzájemně překrývají, někdy tedy může být problematické, pro co se rozhodnout).
Následovala večeře, která byla pro dnešek vyžadována ve slavnostním, protože následovala recepce kapitána. Kapitán po večeři promluvil na hlavní promenádě lodi a řekl několik zajímavých čísel. Takže co jsme si zapamatovali:
- Liberty of the Seas je spolu s dvěma sesterskými loděmi největší osobní lodí na světě.
- Maximální rychlost lodi je kolem 23 uzlů
- Váha lodi je přibližně 160 tisíc tun.
- Kapacita lodi je zcela obsazena, na palubě je nějakých 3400 lidí.
- Tyto lidé jsou z celkem 60 států. Ve složení dominují Spojené Státy (přes polovinu), následuje Kanada, Čína, Rusko, Argentina, Velká Británie, Švédsko, Rusko a další (jmenoval prvních 10 států, ve kterých kupodivu Česko nebylo :-) )
- Posádka pochází z ještě více zemí než pasažéři. Celkem ze 65 zemí.
Pak už jsme jen zašli na koktejl a spát.
Den čtvrtý
Vzhledem k tomu, že se jedná o zapadákov, kde kromě pár věcí pro turisty nic není (civilizace), loď kotví na otevřeném moři a na pevninu se jezdí malými plavidly. Ale zase je možné tam platit lodními kartami, což je výhodné v případě, že si někdo zapomene peněženku :-) (tou kartou se na lodi platí úplně všechno, účet se pak dá kontrolovat přes lodní informační systém dostupný přes televizi – je to taková elektronická peněženka). Takže jsme se tam tak poflakovali, opalovali, naobědvali a zhruba před druhou jsme se vrátili na loď. Tam jsme v tomto náročném programu pokračovali :-D ).
Na pátou hodinu jsem si zaškrtl v lodním programu vědomostní soutěž o vlajkách. Jelikož jsem v poslední době poctivě trénoval na GeoChallenge ve Facebooku, šli jsme soutěžit. Soutěže se účastnilo dost málo lidí a ještě podle uvaděče nestála za nic (protože to připravoval na rychlo). To ale samozřejmě nezkazilo moji radost z toho, že jsem vyhrál :-). Pak jsme lenošení trochu narušili návštěvou posilky (tentokrát jsme šli oba). Večeři jsme zvolili bufetovou formou, místo servírované formy. Výběr je obrovský, zvládnout se nepřejíst chce opravdu velkou míru sebekontroly :-)
Postřehy:
- Uklízení pokojů dvakrát denně je opravdu, ale opravdu naprosto zbytečné. Akorát to zvyšuje pravděpodobnost, že při návratu na pokoj dojde k setkání s uklízejícím personálem.
- K snídani je velký výběr, což je fajn. Na druhou stranu je díky tomu docela problém najít nějakou konkrétní věc.
- I přes namazání krémem s faktorem 40 není problém se spálit.
- Třetí den se na lodi začínáme orientovat. Největší problém vždycky je si uvědomit, jestli jsme zrovna na přídi nebo na zádi (když se odněkud vracíme do kajuty).
Pro větší přehlednost pokračování na /clanky/karibik---cast-druha
Komentáře
Přehled komentářů
Dejve, tak tvůj komentář že jsi se spálil a že leden je ale zrádný měsíc mě docela nasral :-)
Ale vážně, vaše popisky jsou super, obzvláště chválím kolonku postřehy. Těsím se na fotky!
Mejte se fajn a užívejte sluníčka!!!!
1.pracovní den
(Marťa, 26. 1. 2009 22:44)
Nazdárek bazárek,
Martíí je určo napnutá, jak to tu psík zvládnul samotný. Naprosto perfektně...Celý den jsem se děsila, co tu na mě bude čekat, ale Artík mile překvapil. Vůbec nic tu nespáchal a byl moc hodný :) Hned jsme se byli proběhnout na 3/4 hodinky venku a naštěstí potkali 2 pejskaře, takže je teď celkem v klidu :) Za chvíli jdem znovu ven, aby mě nepřekvapil zase v noci :)))
1.noc s Artem :)
(Marťa, 26. 1. 2009 12:20)
Ahooj výletníci!!
Popis cesty máte naprosto parádní, jen tak dále ;)
Už ne tiše, ale nahlas Vám závidím :) Koukám, že o legraci a extempóre nemáte nouzi ... musí být nějaký vzrůšo, to je jasný ...
My to tady s Artíkem zvládáme na jedničku, zatím nic nevybuchlo, vše na svém místě :) Taky jsem zpozorovala, že se mu stýská, ale pokouším se ho maximálně zabavovat. Dnes do prace až odpoledne, tak zabavování šlo.
Rodiče ho asi pěkně rozmazlovali, protože se na granule, co jsem mu ráno nasypala koukal stylem: "co mi to jak dáváš za blaf" :) kolem 11 jsem ho donutila aspon něco sníst. (nejprv po granulých, jakože dobrůtka a odměna a pak to přešlo na hrstě :))))
První noc mi ale nepřipadala až tak legrační. Šli jsme spát, pohoda, myslela jsem, že mě čeká ničím nerušených 7 hodin spánku, ale v půl 5 ráno přišel psík a nedal se odbýt dokud j nevylezla z postele :) No, po chvíli tápání a přemýšelení, co po mě asi chce (hraní nezabralo) mi došlo, že asi jdeme ven... No, bylo to rychlí, za chvíli jsem byla zase v říši snů a vysnívala jsem si toho Jamajčana :-D
Je to tu pohoda, jen kdyby nebylo učení ....
Mějte se tam krásně, co nejdříve zase písnu, že mi tu pejsek nestrádá :) Držte se a užívejte, páááá Marťa
RE Honza a Terka
(Dejvid, 26. 1. 2009 4:10)Vzhledem k tomu, že jsem si ani nevzal kablík a tomu, že WiFina tu je pekelně drahá (vydřiduši, taková maličkost, jako se chtít připojit někde uprostřed moře a oni s tim nadělají) asi fotky nahrávat nebudu :-)) Ale foťák nezahálí, to je jasný :))
Žijooooou!
(Honza a Terka, 26. 1. 2009 0:29)
ahoooooooj, no supeeeeeeeer!!!!!!!!! hlavně že s vámi dorazily i kufry! zavidíme až na půdu :) a doufáme že se D90 zahřívá, jak furt fotíš, takže taky koukej něco vyvěsit! Už jste větrali večerní róbu? :) Užívejte maximálně, pište pravidelně deník, rádi si počteme! pa paaaaa
T+H z kobylí
Vrátili jsme Artíka :-(
(Katka Říhulkak, 25. 1. 2009 17:24)
Ahojky, Váš komentář je skvělý, pokud tak bude pokračovat, vydáme ho jako deník z cest:-). Artík myslím u nás byl víc než spokojený, je to zlatíčko, jen měl větší potřebu se mazlit než obvykle, asi si mu stýská. To občas projevoval tím, že šel olizovat balkonové dveře, zasněně z nich hleděl a lehounce vyl (podle mne poplakával). Trochu jsem ho z lítosti rozmazlovala konzervami, kapsičkami a mlsůtkami, to se mu myslím dost líbilo. Teď jsme ho odvezli Martince, na víkend si ho vezmeme znovu k nám. Valtrovi se taky moc těší, Matýska nesežral, koberec jim z radosti počůral jen jednou:-).
Mějte se moc a moc hezky, těším se na další zprávy, předávám je dál.
Ahojky máma a táta
Sluníčko
(Jarda, 30. 1. 2009 11:19)