Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Den první

Po příjezdu na Ruzyňské letiště obligátní dvě hodiny před odletem (tedy v 5:15) jsme během přibližně 20 minut prošli do tranzitní haly, kde jsme jako už po několikáté museli trávit něco přes hodinu obcházením zavřených obchodů. Nakonec boarding začal až deset minut před plánovaným odletem a odlet se opozdil zhruba o čtvrt hodiny. Vzhledem k tomu, že jsme na přestup na CDG měli hodinu padesát, malé zpoždění nebyl problém (přesto jsem byl nervózní a Martí jsem neustále štval díváním se na její hodinky). Nakonec jsme stihli ještě sváču. Prohlídka při boardingu nebyla nijak důkladná, ani zouvat jsme se nemuseli. Konečně jsme celí natěšení (hlavně já) nastoupili do boeingu 747-400, slavného Jumba. A přišlo zklamání. Vnitřek je sice velký, člověk se nebouchá do hlavy o přihrádky na palubní zavazadla jako v případě malých strojů. Ale místa je v ekonomické třídě snad ještě méně, než v malých 737 a obrazovek před sedadly jsem se také nedočkal. Takže knihu, kterou jsem si vzal na palubu, jsem přečetl asi po pěti hodinách a zbylé 4 jsem se usilovně nudil (Martí se průběžně učila, spala a nudila se se mnou :-) ). Malé zpestření bylo pouze promítání Wall-e, Simpsnů a Toma a Jerryho. A potom samozřejmě jídlo :-)

Když jsme se konečně dostali do Miami, přišel čas na obávané setkání s americkou administrativou ve formě pasové kontroly. Martí se šla pro jistotu zeptat pomocného personálu Air France, zda máme vyplněné správné formuláře. Když jsme konečně s pasem, dvěma formuláři a vytištěným papírem s potvrzením ESTA předstoupili k policistovi za přepážkou, s úsměvem nám sdělil, že máme vyplněný formulář navíc a místo něj nám jeden chybí. Když jsme poukazovali na informaci, kterou jsme si před chvílí nechali potvrdit u pomocného personálu Air France, úředník nám se slovy „French people are really stupid“ ukázal, kde seženeme správný formulář. Na podruhé už všechno proběhlo hladce.

V příletové hale už na nás čekal odvoz. Když jsme došli k autu, musel jsem uznale pokyvovat na tím, že američtějším autem jsme už snad nemohli jet. Jednalo se o velký GMC truck (v trochu jiném provedení používají americké tajné služby), kterému by se do kufru snad vešlo vozítko z Kolína, či Smart. Bohužel, po pár kilometrech této americké krásce praskla zadní pneumatika. Takže jsme trávili několik dlouhých minut na dálnici, než nám řidič zařídil náhradní odvoz. Ten už nebyl tak luxusní, jednalo se o rozhrkaný, ale také klasický žlutý taxík. Hotel se nachází na rušné třídě přímo u pláže Miami beach. Žádné odlišnosti od ostatních turistických destinací jsem nepozoroval – spousta restaurací, před kterými stojí naháněči a lákají dovnitř, hudba, zpěv, hluk – snad jen stánky se suvenýry zde chybějí. Takže jsme se hned letně oblékli a šli se projít po pláži. Vzhledem k pokročilejší hodině nám ale byla trochu zima (odhadem 18 stupnů a studený větřík). Vrátili jsme se tedy do města, obešli pár bloků, najedli se v parádní restauraci ve tvaru klasického, amerického stříbrného karavanu (já jsem si dal cowboy burger, Martí nějakého krocana se šťouchanými brambory) a v osm hodin místního (dvě hodiny našeho) času jsme šli spát.

Postřehy:

  • Alespoň v Miami tlustí Američani nejsou. Pár jsme jich viděli, ale v Čechách se na ulici pohybuje více tlustých.
  • Skoro všechno mi je povědomé.. Čím pak to asi bude? Že by těmi kvanty amerických filmů, které jsem viděl? :-)
  • Není pravda, že by žádný američan nejezdil na kole. Pár jsem jich viděl (pravděpodobně nějaká naprostá spodina, co nemá na auto :-D )
  • Vozový park se sice od evropského liší, ale není to takový rozdíl. Nějaká ta BMW, audi a mercedesy tu jezdí, stejně tak jako ford mustang či toyota prius u nás :-)
  • Za první den jsme v Miami neviděli jediný MC Donalds. Air France dává na palubě asi nejlepší jídlo, co zatím mohu srovnávat.

Den druhý

Vzhledem k tomu, v kolik jsme šli předchozí den spát, jsem byl vzhůru někdy od půl páté. Ven jsme se tedy vyhrabali někdy kolem osmé. Měli jsme čas do jedenácti, kdy jsme museli vyklidit pokoj. Prošli jsme se po pláži, podívali e do přístavu na krásné jachty a vrátili se zpátky do hotelu. Po vyklizení pokoje zbývala hodina a čtvrt do příjezdu řidiče, který nás odvezl do přístavu. Následovalo nalodění.

Nejdříve jsme odevzdali kufry personálu (kufry se naloďují odděleně od lidí). Poté jsme si vystáli několik front, prošli bezpečnostním rámem a přibližně po hodince jsme byli v kajutě. Naše kajuta je v desátém patře, v přední části lodi s pěkným balkónem. Velmi propracovaný je informační systém pro hosty, který je možné ovládat prostřednictvím televize a speciálního dálkového ovladače. Zde je možné zkontrolovat stav svého účtu, zarezervovat si výlety, za poplatek si pustit vybraný film a samozřejmě sledovat klasické televizní programy.

Loď je skutečně obrovská. Má jedenáct pater po celé délce lodi, 15 ve vyvýšených částech. V některých patrech jsou výhradně kajuty, některé jsou kombinované se společenskými místnostmi. Seznam všech společenských prostor by byl obrovský, takže jen vybrané: posilovna, kluziště, mnoho restaurací, divadlo, hlavní promenáda (lemovaná obchody) a další. Na čtvrtou hodinu bylo svoláno povinné cvičení se záchrannými vestami. Vzhledem k počtu lidí (všichni pasažéři) a nutnosti mít záchrannou vestu navlečenou na sobě to nakonec byla docela legrace. Večeře byla v obrovské, několikapatrové restauraci klasickou formou výběru z jídelníčku (s doporučeným jídlem, které jsme si dali a bylo to výborné). S časovým posunem jsme se stále úplně nevyrovnali, tak jsme šli opět relativně brzy spát.

Postřehy:

  • Američani milují malé psíky (asi vliv Paris Hilton :-) ) Velkých psů jsme viděli minimum.
  • Loď nakonec zcela v klidu, jak jsme předpokládali. Zpočátku to byly drobné vibrace, na otevřeném moři to už je mírné pohupování.

Den třetí

Třetí den byl dnem na moři, dnem přesunu podél severního pobřeží Kuby k Jamaice. Program na lodi je ale tak bohatý, že žádná nuda nehrozí. Od 7:30 někdy do půlnoci se neustále něco děje a pomocí programu na konkrétní den je možné se rozhodnout, co stojí za navštívení (akce se vzájemně překrývají, někdy tedy může být problematické, pro co se rozhodnout).

Začali jsme tedy doporučovanou přednáškou v divadelním sále lodi, která se měla týkat informací o jednotlivých lokalitách, které v následujících dnech navštívíme. Bohužel se z této akce vyklubalo něco, co mi připomínalo spíše teleshopping. Paní usilovně doporučovala nejrůznější obchody s diamanty, šperky či oblečením a na nějaké praktické informace se v podstatě nedostalo. Cestou z oběda jsme se stavili na přednášce o digitální fotografii, která ovšem nedosahovala ani úrovně Hornýho :-D Pán tam probíral jednotlivé automatické režimy focení, jako že režim pro noční scény se používá v noci a tak. Poté jsme se vypravili na lekci salsy (která trvala 20 minut, takže opravdu podrobné) a následně na ochutnávku vín. Ta probíhala poněkud jinak, než jak jsme na to zvyklí z Čech a nemyslíme si, že by to bylo jiným krajem, ale spíše neznalostí „someliéra“. Při nalévání vín držel láhve zcela jak lopatu, vína nalil všechna najednou a teprve poté se šlo ochutnávat. K tomu všemu ještě byla vína nic moc. Pak jsem si zašel do opravdu bohatě vybavené posilovny, zatímco se Martí učila.

Následovala večeře, která byla pro dnešek vyžadována ve slavnostním, protože následovala recepce kapitána. Kapitán po večeři promluvil na hlavní promenádě lodi a řekl několik zajímavých čísel. Takže co jsme si zapamatovali:

  • Liberty of the Seas je spolu s dvěma sesterskými loděmi největší osobní lodí na světě.
  • Maximální rychlost lodi je kolem 23 uzlů
  • Váha lodi je přibližně 160 tisíc tun.
  • Kapacita lodi je zcela obsazena, na palubě je nějakých 3400 lidí.
  • Tyto lidé jsou z celkem 60 států. Ve složení dominují Spojené Státy (přes polovinu), následuje Kanada, Čína, Rusko, Argentina, Velká Británie, Švédsko, Rusko a další (jmenoval prvních 10 států, ve kterých kupodivu Česko nebylo :-) )
  • Posádka pochází z ještě více zemí než pasažéři. Celkem ze 65 zemí.

Pak už jsme jen zašli na koktejl a spát.

Den čtvrtý

Čtvrtý den nás čekala první zastávka a to na Haiti, místě zvaném Labadee. Toto místo je poněkud specifické, protože se jedná o soukromou část ostrova společnosti Roayl Caribbean. Takže jsme toho z života Haiti viděli opravdu hodně.

Vzhledem k tomu, že se jedná o zapadákov, kde kromě pár věcí pro turisty nic není (civilizace), loď kotví na otevřeném moři a na pevninu se jezdí malými plavidly. Ale zase je možné tam platit lodními kartami, což je výhodné v případě, že si někdo zapomene peněženku :-) (tou kartou se na lodi platí úplně všechno, účet se pak dá kontrolovat přes lodní informační systém dostupný přes televizi – je to taková elektronická peněženka). Takže jsme se tam tak poflakovali, opalovali, naobědvali a zhruba před druhou jsme se vrátili na loď. Tam jsme v tomto náročném programu pokračovali :-D ).

Na pátou hodinu jsem si zaškrtl v lodním programu vědomostní soutěž o vlajkách. Jelikož jsem v poslední době poctivě trénoval na GeoChallenge ve Facebooku, šli jsme soutěžit. Soutěže se účastnilo dost málo lidí a ještě podle uvaděče nestála za nic (protože to připravoval na rychlo). To ale samozřejmě nezkazilo moji radost z toho, že jsem vyhrál :-). Pak jsme lenošení trochu narušili návštěvou posilky (tentokrát jsme šli oba). Večeři jsme zvolili bufetovou formou, místo servírované formy. Výběr je obrovský, zvládnout se nepřejíst chce opravdu velkou míru sebekontroly :-)

Postřehy:

  • Uklízení pokojů dvakrát denně je opravdu, ale opravdu naprosto zbytečné. Akorát to zvyšuje pravděpodobnost, že při návratu na pokoj dojde k setkání s uklízejícím personálem.
  • K snídani je velký výběr, což je fajn. Na druhou stranu je díky tomu docela problém najít nějakou konkrétní věc.
  • I přes namazání krémem s faktorem 40 není problém se spálit.
  • Třetí den se na lodi začínáme orientovat. Největší problém vždycky je si uvědomit, jestli jsme zrovna na přídi nebo na zádi (když se odněkud vracíme do kajuty).

 

Pro větší přehlednost pokračování na /clanky/karibik---cast-druha

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Sluníčko

(Jarda, 30. 1. 2009 11:19)

Dejve, tak tvůj komentář že jsi se spálil a že leden je ale zrádný měsíc mě docela nasral :-)

Ale vážně, vaše popisky jsou super, obzvláště chválím kolonku postřehy. Těsím se na fotky!

Mejte se fajn a užívejte sluníčka!!!!

1.pracovní den

(Marťa, 26. 1. 2009 22:44)

Nazdárek bazárek,
Martíí je určo napnutá, jak to tu psík zvládnul samotný. Naprosto perfektně...Celý den jsem se děsila, co tu na mě bude čekat, ale Artík mile překvapil. Vůbec nic tu nespáchal a byl moc hodný :) Hned jsme se byli proběhnout na 3/4 hodinky venku a naštěstí potkali 2 pejskaře, takže je teď celkem v klidu :) Za chvíli jdem znovu ven, aby mě nepřekvapil zase v noci :)))

1.noc s Artem :)

(Marťa, 26. 1. 2009 12:20)

Ahooj výletníci!!
Popis cesty máte naprosto parádní, jen tak dále ;)
Už ne tiše, ale nahlas Vám závidím :) Koukám, že o legraci a extempóre nemáte nouzi ... musí být nějaký vzrůšo, to je jasný ...
My to tady s Artíkem zvládáme na jedničku, zatím nic nevybuchlo, vše na svém místě :) Taky jsem zpozorovala, že se mu stýská, ale pokouším se ho maximálně zabavovat. Dnes do prace až odpoledne, tak zabavování šlo.
Rodiče ho asi pěkně rozmazlovali, protože se na granule, co jsem mu ráno nasypala koukal stylem: "co mi to jak dáváš za blaf" :) kolem 11 jsem ho donutila aspon něco sníst. (nejprv po granulých, jakože dobrůtka a odměna a pak to přešlo na hrstě :))))
První noc mi ale nepřipadala až tak legrační. Šli jsme spát, pohoda, myslela jsem, že mě čeká ničím nerušených 7 hodin spánku, ale v půl 5 ráno přišel psík a nedal se odbýt dokud j nevylezla z postele :) No, po chvíli tápání a přemýšelení, co po mě asi chce (hraní nezabralo) mi došlo, že asi jdeme ven... No, bylo to rychlí, za chvíli jsem byla zase v říši snů a vysnívala jsem si toho Jamajčana :-D
Je to tu pohoda, jen kdyby nebylo učení ....
Mějte se tam krásně, co nejdříve zase písnu, že mi tu pejsek nestrádá :) Držte se a užívejte, páááá Marťa

RE Honza a Terka

(Dejvid, 26. 1. 2009 4:10)

Vzhledem k tomu, že jsem si ani nevzal kablík a tomu, že WiFina tu je pekelně drahá (vydřiduši, taková maličkost, jako se chtít připojit někde uprostřed moře a oni s tim nadělají) asi fotky nahrávat nebudu :-)) Ale foťák nezahálí, to je jasný :))

Žijooooou!

(Honza a Terka, 26. 1. 2009 0:29)

ahoooooooj, no supeeeeeeeer!!!!!!!!! hlavně že s vámi dorazily i kufry! zavidíme až na půdu :) a doufáme že se D90 zahřívá, jak furt fotíš, takže taky koukej něco vyvěsit! Už jste větrali večerní róbu? :) Užívejte maximálně, pište pravidelně deník, rádi si počteme! pa paaaaa

T+H z kobylí

Vrátili jsme Artíka :-(

(Katka Říhulkak, 25. 1. 2009 17:24)

Ahojky, Váš komentář je skvělý, pokud tak bude pokračovat, vydáme ho jako deník z cest:-). Artík myslím u nás byl víc než spokojený, je to zlatíčko, jen měl větší potřebu se mazlit než obvykle, asi si mu stýská. To občas projevoval tím, že šel olizovat balkonové dveře, zasněně z nich hleděl a lehounce vyl (podle mne poplakával). Trochu jsem ho z lítosti rozmazlovala konzervami, kapsičkami a mlsůtkami, to se mu myslím dost líbilo. Teď jsme ho odvezli Martince, na víkend si ho vezmeme znovu k nám. Valtrovi se taky moc těší, Matýska nesežral, koberec jim z radosti počůral jen jednou:-).

Mějte se moc a moc hezky, těším se na další zprávy, předávám je dál.

Ahojky máma a táta