Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dubaj

Náš výlet do Dubaje (od 25.12.2010) byl poznamenán na Vánoce nezvykle bohatou sněhovou pokrývkou, která způsobila mimořádné problémy na evropských letištích. Takže několik dní před odletem jsme nervózně sledovali zprávy a online odlety přílety.

Nakonec se však situace uklidnila a my jsme tak 25.12. večer bez jakýchkoliv problémů odlétli z Ruzyně na Heathrow (které bylo v tuto dobu opravdu nezvykle prázdné), odkud jsme pokračovali směrem Dubaj. Bohužel, cestu jsme, jak je naším zvykem, zařizovali asi pouhých 14 dní předem, už nebylo z čeho vybírat, proto jsme přestupovali takto nelogicky (proti směru cesty) v Londýně, čímž jsme si let docela prodloužili. Nicméně i tak nebyl součet doby obou letů přes 8 hodin, a to už jsme několik delších absolvovali.

První den

Do Dubaje jsme přilétli ve zhruba 8 hodin místního času. Už letiště nás přesvěčilo, že to chudý stát opravdu stát není, letiště mají opravdu hezké a moderní. Dle instrukcí od cestovky jsme nejdříve absolvovali sken oční rohovky, nutný pro všechny turisty (alespoň z ČR), pak jsme ještě dvakrát nechali projet kufry rentgeny (pravděpodobně kvůli možnému dovozu alkoholu). Venku už nás čekal místní zástupce cestovky, který nás odvezl do hotelu. Cesty byla opravdu působivá – 6 – 8 proudá dálnice, kolem které se tyčí mrakodrapy, které odhadem nejdou pod 50 pater. V pozadí se po chvíli zjevil Burj Khalifa, který v té chvíli ještě nepůsobil tak obrovsky, nicméně v porovnání s ostatními mrakodrapy bylo znát, že je o něco vyšší.

Náš hotel byl umístěn u prestižní pláže Jumeriah (kde se kus dál směrem do centra nachází také proslavený Burj Al Arab). Bohužel ale ne přímo u pláže, ale v „druhé řadě“, přičemž v první řadě je prázdný prostor ohrazený neprůhledným plotem. Vyčerpáni jsme se na chvíli vypravili podívat k moři, pak jsme to ale vzdali a šli se trochu vyspat. Navečer, trochu odpočatí, jsme se metrem, ke kterému jsme to nedsc_0270.jpgměli úplně blízko, vypravili směrem k centru. Metro je docela zážitek – je zcela nové, do provozu uvedeno 9/09 a je automatické, bez řidiče. Takže úplný předek vlaku je sice zvenku klasický, nicméně uvnitř je prostě přední sklo, za kterým již sedí cestující. Většinu své délky vede metro nad povrchem, pouze u centra se zapouští pod zem.

Vystoupili jsme u již zmiňované chlouby Dubaje, 828m vysokého, v současné době suverénně nejvyššího mrakodrapu světa Burj Khalifa. Z takovéto blízkosti už opravdu je VYSOKÝ a nutno říct, že to je krásná stavba. Okolo této věže se nachází údajně největší obchdsc_0209.jpgodní centrum světa, kam jsme se šli podívat. A skutečně, takové Palladuim je proti tomu prcek. Jenom pro zajímavost, nachází se tu například 34 obchodů s bonbony a čokoládou, 75 obchodů s dámskou módou a odhadem 180 obchodů (to jsem línej z brožury počítat :-) ) obchodů se zlatem a šperky. Takže pro mnoho lidí (mě s Martí nevyjímaje) trochu noční můra. Kromě obchodů se zde nachází obří akvárium, standardní kino a standardně veliká ledová plocha s tribunou. Sledovat bruslící Araby byla docela legrace, dokonce tam bylo několik žen zahalených v burce, což vypadalo obzvlášť zajímavě. V centru jsme moc dlouho nepobyli a raději jsme šli před hlavní vchod, kde se nachází velký umělý bazén s vodotryskovou show, která hraje po čtvrt hodině. Show byla jedním slovem úžasná. Slova jsou celkem zbytečná, můžete se podívat na vlastní oči.. Pak už jsme se vypravili zpět na hotel.

Druhý den jsme se nejprve dopoledne věnovali opalování a odpoledne jsme jeli do centra Dubaje. Cestou jsme se ještě zastavili v dalším nákupním středisku, u kterého je umístěna také již poměrně známá umělá sjezdovka. Středisko je jen o něco menší než to z předchozího dne, ale sjezdovka tady působí opravdu jako zjevení. Prostě najednou se v nákupním centru za sklem objeví zasněžená „krajina“ se čtyřsedačkovou lanovkou, vlekem, ledovou bobovou dráhou a dalšími zimními radovánkami. Vtipně vypadá to, že návštěvníkům je vypůjčeno vybavení včetně oblečení, takže jsou všichni zcela stejní. dsc_0293.jpgMimochodem jsme se byli podívat v místě, kde jsou návštěvníci vybavováni a mají tam toho tolik, že by se s tím vybavila polovina ložařských obchodů v ČR :-)

Potom jsme už pokračovali do centra. Vzhledem k tomu, že ropa byla na území státu nalezena teprve asi před 40 lety a vývoj tohoto města a vůbec celé země je s objevem spojen, nemá Dubaj v podstatě žádnou historii a pouze minimum staveb zde dosahuje na město směšného stáří sta let. Podle toho také vypadá průvodce, který nějakými tipy na zajímavé pamětihodnosti zrovna moc nepřetékal. Nicméně město je umístěno u mořského zálivu s názvem Creek, který jej dělá docela zajímavým. Tento záliv nabízí také trochu historie, protože se zde nacházejí na okolní novotu a luxus naprosto primitivní lodě a to jak osobní, tak nákladní. Procházka kolem tohoto zálivu je tak opravdu něco jako návrat do minulosti; na relativně malých lodí je vykládáno a nakládáno zboží v podstatě pouze lidskou silou. Všude se potom válí spousta krabic se zbožím a posedávajících námořníků. Poté jsme zabočili do skutečného centra města, kde se nacházejí rozlehlé trhy jak jinak než se vším možným. Takže nám byly postupně nabízeny hodinky, kabelky, koření, trička atd. K značné nelibosti Martí jsem se u jednoho stánku zastavil a nechal se přemluvit ke koupi nějakého koření (které moc nevím, k čemu je dobré :-) ) Pak jsme se šli ještě podívat na nový zlatý trh, který ale už nemá žádnou historickou atmosféru, spíše připomíná klasické nákupní centrum.

Třetí den jsme se rovněž dopoledne věnovali opalování a na odpoledne jsme měli zařízený dsc_0355.jpgpoměrně prestižní program – návštěvu slavného hotelu Burj Al Arab, spojenou se sedmichodovým „afternoon tea“.  K hlavní bráně hotelu jsme dorazili taxikem. Do samotného areálu hotelu, resp. Mostu na umělý ostrov, na kterém hotel stojí, se však nikdo bez rezervace v některé ze zdejších rezervací (daší možností je potom ubytování... ) nedostane. Takže jsme si připadali docela VIP, když nám tam zaměstnanci otevřeli bránu, zatímco dalším turistům zaměstnanci vysvětlovali, že jentak se tam opravdu jít nedá. Jinak pro návštěvu jsou od pánů vyžadovány dlouhé kalhoty, nejlépe ne jeansy, dlouhé rukávy a límeček.

Příchod k hotelu je fascinující. Tato přes 300m vysoká stavba je impozantní. O kus dále potom stojí další velmi povedená stavba, hotel Jumeriah beach, který je ve tvaru mořské vlny. U samotného vchodu potom stálo několik luxusních bílých BMW a Rolls Royce phantom, který patří do hotelové flotily aut a které jezdí pro klienty z lepších apartmá na letiště. Vnitřek hotelu nás ale zarazil – i když jsem četl, že není příliš vkusný, realita mě zarazila – zbytečně mnoho barev a dost nevkusná vánoční výzdoba (která ovšem byla na mnohých místech, snaha zavděčit se turistům je holt značná). Nicméně luxus pochopitelně kouká z každého centimetru.

Rezervaci jsme měli v čínské restauraci. Vše bylo perfektní, jídlo (i když některé z těch japonských specialit nás ani příliš neoslovili), obsluha, nejkrásnější záchody, které jsme kdy viděli… A ani cena nakonec nebyla nějak extrémně přestřelená. Večer jsme potom trávili v hotelu a jeho blízkém okolí.

Poslední den jsme měli domluvené s delegátkou půjčení auta. Bohužel, delegátka se již od začátku ukazovala jako poměrně neschopná, takže nakonec (ač tento problém, díky kterému nám auto nebylo dodáno, nebyla pouze její vina) jsme si auto museli půjčit sami, na hotelu. Volný byl pěkný, nový ford fusion sedan (který se u nás ani neprodává). Cíl cesty byl Abu Dhabi, potom trochu oklikou zpět do Dubaje.

Dubaj je s hlavním městem, Abu Dhabi, spojena dálnicí, jejíž počet pruhů se pohybuje od 4 do 8 (což je mnohem více než jakákoliv dálnice, po které jsem zatím jel, a to už jsem jich pár projel). Takže docela zajímavé řízení, předpisy, hlavně rychlost se příliš nedodržuje a nějaké podjíždění také ne. Takže je to v podstatě takový jeden velký slalom, kdy rychlejší auta kličkují mezi těmi pomalejšími (ty se samozřejmě nepochybují v některém z pravých jízdních pruhů).  Na druhou stranu l řízení celkově - z arabských zemí si ještě myslím, že  bude jedno z nejcivilizovanějších. Do Abu Dhabi jsme dojeli po asi hodince a kus a domotali jsme se někam, co jsme považovali za centrum. Zde se ale ukázalo, že hlavní město je ještě mnohem více rozkopané (nebo alespoň tato jeho část, jak jsme později zjistili) než Dubaj. Takže jsme se tam pohybovali po jednom ošklivém, velkém staveništi, na kterém se s nějakými chodci v postatě nepočítalo. Zde jsme tedy příliš dlouho nepobyli, naštěstí jsem se ale rozhodl si město ještě trochu projet alespoň autem. A dorazili jsme do opravdu hezkých částí města, dsc_0463.jpgplných velkých parků a dále jsme našli dokonce prezidentské paláce, což byl opět velký zážitek (k hlavní bráně sídla hlavy státu – staví se nové – vede tříproudá silnice!!!). A o monumentálnosti staveb samotných ani netřeba mluvit.

Zpět do Dubaje jsme se rozhodli jet trochu obloukem, abychom ze země viděli také něco jiného než mrakodrapy. Cestou se ale ukázalo, že v podstatě nic jiného Emiráty nenabízejí (alespoň střední a částečně jih země, kde jsme se pohybovali) – a nejhorší je, že kolem všech silnic jsou ploty, takže jsme se ani nemohli do přírody zajít podívat a vylézt třeba na nějakou hezkou dunu… Zpátky v  Dubaji jsme ještě jeli na menší, starší, a tudíž dostavenější z palem – obrovských umělých ostrovů ve tvaru palmy. Už jsem ani nebyl překvapen, že na tento ostrov vede pětiproudá silnice. Na samém vrcholu palmy je potom umístěn další impozantní a zcela nový pětihvězdičkový hotel – Atlantis. Tam jsme na chvíli zaparkovali a obdivovali jsme jej.

Potom jsme měli ještě poměrně vtipnou asi tak třičtvrtě hodinu, kdy jsme usilovně hledali benzínku. Jednu jsme našli u již zmiňované mnohaproudé dálnice, nebyli jsme však díky složitosti nájezdů a výjezdů schopni se k ní dostat. Nakonec jsme našli nějakou jinou, kde jsem byl naprosto šokován cenou benzinu (viz postřehy). Potom už následovalo odezzdání auta, výborná arabská večeře a ojezd na letiště. Odlet rovněž proběhl bez problémů, pouze na Heathrow jsme měli téměř 4 hodiny, které jsme většinu doby trávili čučením na přistávající letadla a na ruch na letišti. Po příletu už nás čekal pouze "drobný" teplotní šok, kdy venkovní teplota na Ruzyni byla kolem -7 stupňů.

Postřehy:

  • V Emirátech se opravdu na ničem nešetří.
  • Dubaj a Abu Dhabi jsou jedno velké staveniště.
  • Benzin stojí v přepočtu kolem 8 Kč!!!! Podle toho take vypadá vozový park, větší auto s větším objemem a výkonem, tím lépe.
  • Cena benzinu se projevuje také na taxi, které jsou opravdu dost levné.
  • Řekl bych, že ceny ostatních komodit jsou na podobné hladině, jako u nás (další výjimka je nepochybně zlato, ale o jeho cenových relacích příliš přehled nemám).
  • Ač je to islámská země velmi prozápadně orientovaná, několik věcí mě ve vztahu k ženám poměrně překvapilo; například jsem viděl taxi pro ženy (řízené ženou), pánské a dámské záchody bývají na zcela odlišném místě, v některých vlacích metra je vyhrazena část, kde smějí být pouze ženy (což jsem samozřejmě nevěděl, takže jsem byl po chvilce jakousi dozorkyní vykázán).
  • Oblékání je různorodé. Jsou zde vidět ženy zcela zahalené, včetně obličeje, přes který mají síťku. Většinou zde ženy chodí zahalené, ale s volným obličejem, spíše méně potom ve standardním západním oblečení s šátkem přes vlasy. Muži potom spíše klasicky západně oblečeni, ale těch v klasických bílých hábitech rozhodně není málo.
  • S chodci se počítá pouze minimálně, v rozestavěných částech spíše vůbec.
  • Teploty byly takhle na konci prosince velmi příjemné – dalo se opalovat, ale zároveň chodit v dlouhých kalhotách, aniž by člověk trpěl.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Dubaj - super blog

(Pavel , 15. 3. 2011 9:07)

Moc se mi líbil ten váš blog k Dubaji. Zrovna tu jsem, sedim teď v hotelu Radisson Blu Resort v Sharjah a chystám se někam na výlet :) Pár informací mi chybělo a ty už mám díky vám, takže děkuju a mějte se krásně a zase nějaký zajímavý postřehy! :) P.