Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svatební cesta

 

Za cíl naší svatební cesty jsme si opět vybrali naší oblíbenou lokalitu – Karibik. Tentokrát okruh východním Karibikem, spojený s pětidenní návštěvu Barbadosu.
 
Začátek cesty
 
Cesta začala letem s přestupem v Amsterdamu a následným, necelých 10 hodin dlouhým, letem přes oceán, který relativně utekl (asi už jsme celkem zvyklí). Po příletu nás překvapilo celkem prázdné miamské letiště, takže nám ani moc dlouho netrvalo, než jsme se dostali přes americkou administrativu (obligátní otisky prstů a focení obličeje). Venku jsme dostali celkem facku – vedro spojené s  nepříjemnou vlhkostí, ale tak to se dalo očekávat. Do hotelu, který je od letiště docela vzdálený, jsme se dostali podivným shuttle busem, což bylo něco jako sdílený taxík (minivan), kde s námi okamžitě začal komunikovat výřečný starší pár, který se právě vrátil z měsíční plavby po Evropě. Hotel byl celkem luxusní, ale působil až takovým psychedelickým dojmem (ono také když se jmenuje W), v hlavní místnosti, která byla zároveň barem, bylo přítmí a na strop a části stěny byly promítány takové podivné obrazce… Tak jsme dali koktejlek a raději jsme šli spát.
 
Oasis of the Seas
 
Teprve ráno jsme zjistili, že hotel je umístěn opravdu přímo na pláži a tak jsme si užili snídani na terase s překrásným výhledem na pláž a na oceán, kterou kazil pouze poněkud silnější vítr. Po snídani jsme se šli projít po pláži, která se táhne od Miami až někam k mysu Canaveral. K poledni jsme vzali taxík a přesunuli se do přístavu. Nalodění na Oasis of the Seas bylo překvapivě rychlé a snadné, zvládli jsme to snad za půl hodiny. Loď je opravdu obrovská a neuvěřitelně členitá, ale na druhou stranu, díky našim zkušenostem jsme už nebyli zdaleka tak ohromeni, jako na naší první plavbě. Asi nejzajímavější je Central park, který rozděluje loď na dvě části. Jedná se skutečně o park se stromy a s lavičkami, ve kterém má člověk pocit, že sedí někde uprostřed sídliště. Na samé zádi lodi je potom venkovní divadlo, kde probíhají vodní show.
 
První odpoledne na lodi jsme tedy trávili jejím prozkoumáváním a seznamováním se s lodním interaktivním systémem, přes který je možné bookovat všechny výlety a také představení na lodi. Systém však bohužel nefungoval úplně ideálně, byl zřejmě přetížen množstvím hostů, kteří se mu v jeden okamžik věnovali, pořád hlásil nějaké errory. U večeře jsme seděli se sympatickým párem z Ohia, se kterým jsme na naše poměry poměrně čile konverzovali. Je docela vtipné, jak není problém se s amíkem bavit o jejich všedních věcech a oni přitom o České Republice nevědí zhola nic :-) Nicméně do Ohia nás příliš nelákali, na otázku, co tam mají zajímavého, přišla odpověď, že mají nějakou velkou horskou dráhu a to je tak všechno :-) Znaveni večeří a časovým posunem jsme potom šli poměrně brzy spát.
 
Druhý den plavby byla zastávka na Bahamách. Vzhledem k tomu, že Nassau je poměrně malé, a všechny zajímavosti jsou relativně blízko sebe, jsme se rozhodli, že se zde podíváme na vlastní pěst. To se ukázalo jako dobrý nápad, protože jsme ven vyrazili docela brzy, ještě předtím, než se všude vyrojily davy lidí z naší a dalších 4 lodí, které připluly. Nassau je město postavené v koloniálním stylu, a snad více než polovina všech domů je růžová. Mísí se zde bohatství s chudobou, kousek od sebe jsou polorozbořené domy a luxusní obchody. Podle plánku jsme tedy navštívili největší zajímavosti, jako je pevnost nad městem (na takovém kopečku, Bahamy jsou neuvěřitelná placka), ke které vedou schody královny Viktorie, dům guvernéra, katedrálu a několik kostelů nejrůznějších církevních směrů. Také na pláž jsme se podívali. V dálce jsme potom obdivovali Paradase island, kde jsou umístěny luxusní rezorty, které jako by z oka vypadli hotelu Atlantis v Dubaji (on se tento hotel také jmenuje Atlantis, takže nějaká spojitost tam asi bude :-) ). Zastávka zde byla poměrně krátká, takže po poledni už jsme byli zase na lodi a šli jsme se věnovat opalování, které jsme jako obvykle napoprvé trochu přehnali, takže večer jsme zářili krásnou červenou barvou J Z programu na lodi jsme si vybrali ledovou show (stejně jako Liberty of the Seas, i Oasis má svoji ledovou plochu), která se nesla v duchu Andersenových pohádek a byla pěkná. Pak následovala večeře, tentokrát ve slavnostním, protože následoval přípitek s kapitánem. Bohužel jsem si zapomněl bílou košili, takže jsem v tmavé, proužkované, působil přeci jen trochu neformálně.
Po večeři jsme ještě zašli na představení Oasis of the Dreams, což je vodní show v otevřeném „divadle“ na úplné zádi lodi. Představení je opravdu působivé a těžko to slovy popsat – show se skládá z akrobatických skoků, létání na závěsných hácích, působivých skoků a salt na trampolíně a neustálého přenastavování výšky vody v bazénu, takže jednou tam bylo vody po kotníky, po chvíli do něj skákali z mnohametrové výšky. Opravdu moc pěkné.
Třetí den plavby byl na moři, takže jsme den trávili četbou, návštěvou fitka (využili jsme také 600 metrů dlouhou běžeckou dráhu, která v pátém podlaží obepíná celou loď), muzikálového představení Hairspray a opalováním, které ovšem díky zataženému počasí (dokonce sprchlo) nebylo zdaleka tak intenzivní jako den předtím.
 
Čtvrtý den plavby jsme zakotvili na Virgin Islands, konkrétně na St. Thomas. Počasí bylo bohužel od rána špatné, zataženo a občas přeháňky. Na druhou stranu dost teplo, takže člověk ani nepoznal, jestli se potí, nebo jestli je mokrý z deště. Tentokrát jsme si objednali organizovaný zájezd s náročným názvem Easy St. Thomas. S partou důchodců jsme se tedy vydali podivným vozidlem, vypadajícím jako tramvaj, na krátkou projížďku po ostrově. Nejdříve jsme projeli hlavní město, následně jsme se vydali na horu, která se nad ostrovem tyčí. Byl to celkem klasický organizovaný zájezd – mimořádně ukecaný, občas vtipný řidič (asi stopadesátikilový černoch), krátké zastávky na focení a až zbytečně komunikativní účastníci exkurze. Nicméně zastávka na Mountain view byla pěkná, sice slibovaný výhled se díky mrakům nekonal, ale dali jsme si výborné banánové daiquiri, které je zde vyhlášené. Potom jsme vysedli ve městě, odkud jsme za deště o měnící se intenzitě došli na loď. Celkově musím říct, že mě tato destinace moc nezaujala, a nemyslím si, že to je jenom počasím. Večer na lodi jsme zašli na další představení, tentokrát s názvem Headliner show, což byla skupina, která nepoužívá nástroje, ale vlastní hlas. Chvílemi docela pěkné, ale celkově nás to nějak úplně neoslnilo.
 
Pátý den byla třetí a poslední zastávka, na ostrově St. Maarten. Počasí bohužel zůstalo v podobném duchu jako předchozí den, teplo, vlhko a zataženo. Jen chvíli poté, co jsme vystoupili z lodi, začalo pršet, což s různou intenzitou, pohybující se mezi standardním deštěm a hrozným slejvákem, vydrželo až do odplutí z ostrova – to samozřejmě i vykouklo sluníčko. Vzhledem k tomu, že jsme zde naštěstí neměli zaplacený organizovaný výlet (většina se stejně kvůli počasí rušila), rozhodli jsme se pro okružní jízdu po ostrově sdíleným taxíkem (minivanem). Celý ostrov jsme objeli během necelých 4 hodin, přičemž jsme měli dvě zastávky, první na nějaké vyhlášené pláži, což v dešti trochu postrádalo smysl, druhou potom na Maho beach, což je pláž, která se nachází těsně u runwaye mezinárodního letiště ostrova. Díky tomu je tady možné si vyzkoušet sílu proudových motorů opravdu na vlastní kůži (viz YouTube). Bohužel, vzhledem k pouze krátké zastávce a také faktu, že v Karibiku není tuto dobu zrovna plná sezona, jsme viděli pouze přistávat malé vrtulové letadlo a při odjezdu potom vzlétat něco malého proudového. Pro mě to bylo zklamání přinejmenším dne.  Následně před dokončením okruhu déšť ještě zesílil a už to začínalo být opravdu dramatické, protože jsme projížděli odhadem 20-30cm vody, do některých aut podél silnice už nutně muselo zatékat a vzhledem ke kopcovitému terénu se proti nám, případně ze stran, valily opravdu mohutné proudy vody. Minivam byl naštěstí poměrně robustní, takže nás to nespláchlo a šťastně jsme dojeli zpátky do přístavu. Kvůli neustávajícímu dešti jsme se ani pořádně nepodívali do Phillipsburgu, hlavního města, ale šli jsme se zpátky nalodit (ač bylo ještě několik hodin před odplutím). Zbytek dne jsme si zpestřili pouze minigolfem na horní palubě.
 
Šestý a sedmý den byl na moři, kdy jsme se vraceli do domovského Fort Lauderdale. Protože oba tyto dny byly většinou zatažené, snažili jsme se využít atrakcí a aktivit, které loď nabízí. Takže jsme si zahráli minigolf, navštívili jsme dalších několik show, kde si mě na jedné nakonec získal i hlavní cruise manager zábavy, kterého jsem zatím považoval za šaška – konkrétně tím, když celkem obstojně napodobil slavné komika Lapleyho a jeho Evolution of dance. Dvakrát jsme se zúčastnili znalostní soutěže General trivia, kde jsme si nevedli špatně (na rozdíl od postarších dam, kterým jsme jednu hru opravili, které na otázku „Jaká země se nachází jižně od Slovinska?“ suverénně odpověděly, že to je Evropa :-D), pouze občas jsme odpověď věděli pouze v češtině, což nás trochu omezovalo :-) ). Dále jsme navštívili Captains corner, kde kapitán představil krátké video o lodi a následně, trpělivě asi hodinu odpovídal na většinou poměrně zajímavé dotazy z publika (více viz fun facts). Z adrenalinovějších věcí jsem vyzkoušel flow ride (Martí se vymlouvala na koleno, že prý na to raději kvůli tomu nepůjde :-) ), tedy jízdu na umělé vlně (na lodi jsou dvě, na jedné se serfuje ve stoje, na druhé primárně na břiše). O tuto atrakci byl po celou plavbu obrovský zájem, takže vystát na to frontu trvalo tak půl hodiny. A každý, kdo z prkna jednou spadnul, musel pustit dalšího. Takže je asi celkem zřejmé, jak to nováčkovi jako jsem já šlo.. Na vlně jsem při prvním pokusu vydržel tak minutu, při druhém pokusu, když jsem se snažil o to dostat se do kleku (což se mi na chvilku povedlo) ještě méně. Někteří borci tam předváděli opravdu parádní triky.
 
Osmý den jsme brzy ráno připluli zpět do domovského přístavu, Fort Lauderdale. Krátce po snídani jsme se dostavili do hlavní jídelny, odkud po skupinách vyvolávali pasažéry k opuštění lodi. Tento proces mají skutečně zmáknutý, včetně kontroly v přístavu naší oblíbenou US Border Protection to zabralo tak půl až třičtvrtě hodinky. Takže loď jsme opustili asi v deset a odlet na Barbados byl v 5:50. Plán byl takový, že odejdeme na letiště, necháme zde kufry a zajedeme do Miami. Na letišti, odkud jsme byli připraveni odjet nějak před dvanáctou, nám však paní v informacích tvrdila, že to je málo času a že je riziko, že to nestihneme. Přes moje pochyby jsme tedy nakonec zůstali na letišti, kde jsme se střídavě chodili pařit ven a střídavě jsme mrzli v nesmyslně překlimatizované letištní hale. Nakonec se ukázalo, že s tím časem měla paní skoro pravdu, protože dostat se ke gatu u American Airlines není díky všem bezpečnostním kontrolám zdaleka tak snadné, jako při letech po Evropě. Za dvě hodiny (s rychlým jídlem) jsme to stihli taktak. Poté, co jsme konečně všichni nastoupili, nás kapitán informoval, že je pod letadlem nějaká louže. A že jsou tři možnosti – buď něco uniká z letadla a je to banalita, nebo to zbylo po předchozím letadle, nebo něco uniká z letadla, je to vážné, a budem muset přesedat. Po asi půl hodině nás kapitán uklidnil, že to je sice z nás, ale že to je v pohodě, že na to jsou záložní systémy :-D (jestli jsem dobře rozuměl, tak nějaká kapalina z hydrauliky). Jinak let s AA opravdu nic moc, starý, celkem olezlý boeing 757 (takhle starý herky evropské aerolinky už snad ani nemají), na palubě se za jídlo platí, aspoň teda pití bylo zdarma, a ještě jsme seděli v úplně poslední řadě a ani ne spolu. Let trval asi 3,5 hodiny a po vyřízení formalit (správně vyplnit příletový formulář nebylo úplně jednoduché) jsme taxíkem pospíchali do hotelu, kde nás přivítali rumovým punčem. V šoku jsme byli, když jsme vlezli do našeho pokoje, protože se to dá nazvat regulerním podkrovním bytem, o ploše odhadem tak 70m2, s obrovskou koupelnou, masážní vanou a plně vybavenou kuchyní (!). Oproti kajutě na lodi trochu rozdíl :-)
 
Barbados
 
První den na Barbadosu jsme samozřejmě začali obhlídkou rezortu. Jedná se o skutečně krásný hotel, je nejstarší na ostrově a je umístěn na útesu (bohužel, jako vždy jsme výhled na moře z pokoje neměli). Skládá se z mnoha budov a uprostřed komplexu je jakási malá vesnička s různými obchody. Samozřejmostí je několik bazénů a přístup na soukromou pláž (pomocí výtahu, kvůli umístění na útesu). Takže první den jsme doháněli opalování, které nám bylo díky počasí předchozí dny zapovězeno. Překvapily nás opravdu velké vlny (tak metr a půl), na druhou stranu, na východ od Barbadosu už nic není, jenom Afrika :-) Takže jsem se docela vyblbnul (Martí se ty vlny už tolik nelíbily).

Na druhý den jsme si půjčili auto, konkrétně suzuki swift, v automatu. Nemyslím si, že bych už někdy řídil TAKHLE líné auto. Vážně, do kopce, na plný kotel, mi to občas zpomalovalo. Nicméně hezky popořadě. Ten den bylo ještě větší dusno a vedro než předchozí den, takže stačilo dojít z pokoje na recepci, abychom (hlavně já), byli totálně propocení. Takže jsem se na klimatizované auto opravdu těšil :-) Nějak na jedenáctou jsme vyrazili, vybaveni poměrně slušnou mapou. Naplánovali jsme si několik cílů, přičemž jeden se nachází v podstatě přes celý ostrov. Nicméně orientovat se po ostrově se ukázalo jako docela oříšek. Ostrov je téměř celý zastavěný a silniční síť je díky tomu velmi hustá. Dalším problémem je minimum ukazatelů (to je ale v takovýchto destinacích poměrně obvyklé), horší je, že člověk nepozná, že sjel z hlavní silnice. On se totiž rozdíl mezi hlavní a vedlejší silnicí nedá poznat. Opravdu jsme byli překvapeni, v jak špatném stavu místní silnice jsou. Úzké, rozpraskané (v prasklinách roste tráva), to, čemu říkají dálnice, vypadá jak naše okreska třetí třídy. Takže zezačátku, než se Martí začala v mapě a v měřítku orientovat, to bylo trochu náročnější.

Postupně jsme tedy viděli starý maják, dále botanickou zahradu Andromeda, plnou flóry, kterou známe pouze z našich květinářství (tady nás chytla jedna z „přeháněk“, tak jsme se schovávali pod jedním neuvěřitelně hustým stromem). Dalším cílem bylo St. Nicolas Abbey, nejlépe hodnocená atrakce na ostrově dle TripAdvisoru. A nakonec jsme uživatelům dali zapravdu. Je to komplex z konce sedmnáctého století, který primárně slouží jako lihovar (stejně jako všechna karibské ostrovy, i Barbados o sobě tvrdí, že tady je ten nejlepší rum ze všech...) a místo to je opravdu půvabné. Ani jsme nebyli přesně schopni říct čím, pravděpodobně umístěním v částečně v polích s cukrovou třtinou, částečně v bujné vegetaci.. Součástí nesmyslně vysokého vstupného byl alespoň rumový punč (u vchodu jsem se ptal, jestli tu je povolený alkohol při řízení, paní mi řekla, že to je ok :-) ) a ochutnávka místního rumu, který je opravdu výborný. Následně jsme pokračovali a mně, posilněnému alkoholem, se mi na té levé straně hned řídilo lépe :-D Třetím naplánovaným cílem byla Animal flower cave, která v podstatě na nejsevernějším bodě ostrova. Opět nám dalo trochu zabrat tuto atrakci najít.. Jak již název napovídá, jedná se o jeskyni, přičemž animal flower jsou vodní květiny, které zde rostou (a při blížícím se nebezpečí se okamžitě „stáhnou“, proto ten název). Jeskyně je vytvořená díky přílivu a nachází se v ní několik „oken“ s krásným výhledem na moře. Zpátky jsme jeli přes vnitrozemí, po jejich hlavní dálnici, která už alespoň vypadá jako naše silnice první třídy, a cesta trvala asi třičtvrtě hodiny, a to jsme opravdu projeli napříč celým ostrovem. Večeři jsme tentokrát vyřešili batůžkářsky (taková normální večeře v restauraci se pohybuje v přepočtu zhruba od 1000 do 1500Kč), v hotelovém obchodě jsme si koupili těstoviny a omáčku a Martí, v našem pětihvězdičkovém hotelu, vařila :-)

Další den jsme dopoledne trávili na pláži a odpoledne jsme vyrazili směr hlavní město, Bridgetown. Cestou jsme měli ještě jednu zastávku. Vzhledem k tomu, že Barbados byl jednou ze 4 destinací, kam pravidelně létal slavný nadzvukový Concorde, na letišti tady jeden kousek mají jako stálou expozici. Pochopitelně to byl cíl, který jsme si nemohli nechat ujít. Po zaplacení tradičně vysokého vstupného jsme měli k celou dobu k dispozici průvodce, který na nás chrlil mraky informací (porozumět přízvuku místních není úplně jednoduché, takže jsme zdaleka ne všemu zcela porozuměli). Concorde je zde možné opravdu detailně prozkoumat, jak zvenku, tak vevnitř. Trup letadla je velmi malý, vyšší lidé zde museli mít poměrně problém (ne ovšem s místem pro nohy, to bylo překvapivě slušné). Concorde nerozlišoval třídy, byla zde pouze jedna, k jídlu se zde podávaly speciality, mimo jiné kaviár, vybraná vína, vše servírované na kvalitním servisu, žádné kelímky a podivné misky, jako dnes. A let z Londýna do Bridgetown trval tři a třičtvrtě hodiny. Více než dvakrát rychlejší než standardní letadla. Expozicí jsme byli oba opravdu nadšeni, k čemuž přispěl také fakt, že po celou dobu, co jsme tam byli, nepřišli žádná další turisté – měli jsme to celé pro sebe.

Potom jsme pokračovali na hlavní město. Vzhledem k tomu, jak je ostrov zastavěný, vůbec netuším, kde jsou hranice, nicméně centrum jsme našli. A na jeho prohlédnutí nám stačila snad hodina a půl. Opravdu je to malinké a moc tam toho není. Asi nejhezčí je budova parlamentu a blízké okolí. Dále jsme se šli podívat do Queens park, kde je více než tisíc let starý baobab, krátce jsme se zastavili u chátrající katedrály a prošli jsme hlavní nákupní třídu. To bylo v podstatě celé. Cestou zpět jsme se docela dlouho hledali nějakou použitelnou restauraci na večeři. Nakonec jsme jednu našli a vyzkoušeli jsme konečně něco místního – Bajan fishcake, takové obalované rybí knedlíčky.

Čtvrtý den jsme se vypravili do vnitrozemí ostrova, kde se nachází ještě několik zajímavostí, které jsme chtěli vidět. Jako první jsme jeli do Orchid Garden, relativně malá, ale hezká zahrada. Orchideje tentokrát docela kvetly, takže jsme viděli květy nejrůznějších barev, tvarů a velikostí. Dalším cílem byl Gun Hill, kopec, na kterém kdysi sídlila britská posádka. Když jsme na místo dorazili a zjistili jsme, že za vstup na kopec chtějí v přepočtu další dvě stovky za jednoho, tak jsme raději pokračovali. Dalším cílem bylo na tripadvisoru doporučovaná Hunte´s garden. Jedná se o zahradu, kterou u svého domu vybudoval jistý pan Hunte a otevřel ji pro veřejnost. Po zaplacení standardně vysokého vstupného jsme ovšem museli uznat, že zahrada je opravdu krásná a velkolepá. Stovky a stovky druhů všemožných rostlin, stromů, vypadalo to jak uprostřed džungle. Pan Hunte přitom turisty zve na návštěvu, my jsme nebyli výjimkou. Takže jsme si šli sednout k němu na terasu a nějakou půlhodinku jsme si povídali. My jsme byli zvědaví ohledně zahrady, on byl zvědavý, odkud jsme a jaké to je v ČR. Vážně celkem netradiční zážitek.

Sice jsme měli naplánovaných ještě pár cílů, ale jedním z nich byla další zahrada (už jsme byli nějací přezahradovaní), další jeskyně, kterých jsme viděli dost a třetí, nějaký další lihovar jsme pro jistotu nenašli. Vzhledem k tomu, že jsme byli kousek od hlavního města, tak jsme se tam ještě vrátili a dali jsme si malou večeři v doporučované restauraci v samém centru. Pak už jsme jeli zpět na hotel, cestou jsme ještě museli natankovat (nakonec jsme po ostrově ujeli asi 300km) – u pumpy se s námi začal ihned bavit chlápek z obsluhy, jako všichni se ptal, odkud jsme, tak jsme se dočkali odpovědi, že o České Republice opravdu nikdy neslyšel...

 

Miami, FL
 
Let byl rychlý a bezproblémový, na rozdíl od fronty u pasové kontroly, kde to opět trvalo hrozně dlouho. Když jsme se konečně dostali ven, nasedli jsme na shuttle, který pendluje mezi letiště a půjčovnou aut (půjčení auta jsme měli domluvené již z ĆR). Jinak pod pojmem půjčovna aut si v USA u letiště nepředstavujte nějakou malou kancelář s přilehlou garáží. Je to hala, velikosti druhého ruzyňského terminálu, kde sídli nějakých 15 společností, půjčujících auta. Po vyřízení nezbytných formalit a vypůjčení si navigace jsme sjeli do garáží a zde to funguje také na naše poměry nepředstavitelně. Každý si totiž rezervuje třídu vozu (malé, sportovní, kabrio…), jaké auto si z třídy vyberete je jen a jen na vás (v každém autě jsou klíčky…). Takže v garážích jsme našli příslušnou třídu, kabrio, a já jsem mohl začít vybírat J No a jakmile jsem spatřil krásný mustang, bylo vcelku jasno :-) Až po nasednutí jsem zjistil, že to auto je úplně nové, což mé nadšení ještě prohloubilo. Pro jistotu jsem si ještě nechal vysvětlit, jak se stahuje střecha (ke konkrétnímu autu bez optání nedostanete vůbec žádné instrukce) a mohli jsme vyrazit. Trochu rozdíl, oproti tomu hrozně línému suzuki  (V6, 3,7litru) Díky navigaci jsme hotel, mimochodem umístěný jenom pár kilometrů od místa, kde jsme v Miami bydleli naposledy, našli bez problémů, trochu horší to bylo s parkováním, naštěstí se o blok dál nachází veřejné parkoviště. Hotel byl takový zvláštní, pochopitelně oproti Crane resort obrovský skok dolů, ale tak alespoň byla tentokrát na pokoji funkční klimatizace. Co však bylo naprosto tragické, byly snídaně, které spočívaly ve výběru ze dvou sladkých buchet a pomerančového džusu (který byl k dispozici jenom občas).
 
Druhý den v Miami jsme ráno vyrazili směrem Národní park Everglades, který zabírá podstatnou část jižní Floridy. Natěšeni na jízdu airboatech (plavidlo poháněné mohutnou vrtulí, taková loď s obrovským větrákem) jsme zastavili v jednom z mnoha míst, která tuto atrakci nabízejí. Po asi půlhodince čekání (a pozorování nehybných aligátorů, kterých tam je ve vodě opravdu hodně) jsme na jeden nasedli a vydali se do divočiny. Bohužel, zážitek to byl pod moje očekávání, především díky nebývale nízké hladině vody v parku. Některé trasy, které se běžně projíždějí, byly zcela vyschlé. Museli jsme se tedy spokojit s celkem krátkou vyjížďkou na nějakém hlavním kanále, kde jsme viděli malinké aligátory, nějaké ptáky a především spooustu bahna. Následně jsme pokračovali do hlavní části parku, kde vede zpoplatněná silnice, kterou lemuje mnoho zastávek s „trails“, tedy krátkými procházkovými trasami a dalšími místy k zastavení. Na pár místech jsme zastavili, ale nic extra zajímavého to nebylo. Po asi 70 kilometrech jsme dojeli až na konec této silnice, k oceánu, kde mnoho amíků vykládalo své loďky z přívěsů a vydávalo se na rybářské výpravy. Po návratu jsme šli na večeři, na netu jsme kousek od hotelu našli indonéskou restauraci, kde jsme si opravdu pochutnali.
 
Třetí den jsme hodně času trávili v autě, protože jsme se rozhodli dojet na západní pobřeží Floridy, což není zrovna kousek (ten den jsem ujel asi 550km) – v USA je holt všechno daleko a na všechno je hrozně moc místa :-) Tampa, kam jsem chtěl jet původně, byl přeci jen hodně daleko, nějaké 4 hodiny jízdy, takže jsem zvolil bližší cíl – Fort Myers. Nakonec dojeli do Fort Myers beach, kde jsme jeli po pobřežní silnici lemované krásnými vilami. V centru jsme na chvíli zastavili a šli se podívat k pláži a prošli jsme se po typickém „pier“, molu, známého z mnohých filmů. Zpáteční cestu jsem volil jinou, neradi se vracíme stejně, takže jsme viděli také trochu amerického venkova (i když na Floridě se určitě nenachází takový ten typický americký venkov). Cestou nás zastihla poměrně brutální bouřka, plátěná střecha našeho cabria se ale ukázala, jako dostatečně vodě odolná J Během dne Martí napadlo, že bychom se mohli jet podívat na odplutí Oasis of the Seas na její další týdenní plavbu (nějak jsem nezvládl jí během naší plavby pořádně zvenku vyfotit), takže jsme se vrátili do Fort Lauderdale, kde jsme pěkně dlouho hledali, kde nechat auto, přičemž jsme se dostali do opravdu luxusní čtvrti plné krásných domů a drahých aut. Veřejné parkoviště nakonec bylo od vstupu do přístavu pěkně daleko, takže jsme si dali nějakou třičtvrtě hodinu rychlé chůze po pláži (to byl asi nevětší sportovní výkon druhé části naší dovolené :-D ). Dorazili jsme včas, takže jsme nakonec mohli velmi blízko proplouvající Oasis, spolu s dalšími čumily, dostatečně obdivovat (dokonce jsem ve spartánských podmínkách, bez stativu, s foťákem umístěným na šutru, nafotil krátký timelapse). Pak už jsme se vrátili do hotelu, na večeři jsme tentokrát šli do italské restaurace, což byla mnohem horší volba než předchozí den (ovšem za stejnou cenu).
Den odletu jsme měli ještě spoustu času, protože čas odletu byl až v půl desáté večer). Dopoledne jsme se tedy ještě vypravili do místního akvária. To nás trochu zklamalo, ne, že by tam toho bylo málo, ale jednotlivé show se konají v průběhu celého dne a asi ta nejzajímavější, s kosatkami, bohužel až odpoledne, na což už nebyl čas. Takže drahé vstupné (40 USD za osobu), jsme úplně nevyužili. Nicméně viděli jsme krmení žraloků, delfíní show a mimo jiné neuvěřitelné ošklivá zvířata – kapustňáky. Na tento den jsme měli na plánu ještě jednu podstatnou věc, kterou jsme zatím zcela zanedbali – nákupy. V navigaci jsme našli nějaký outlet, kam jsme se po checkoutu z hotelu vydali. V outletu, kde byli snad samí hispánci a černoši (holt outlet nebude místo pro bohaté američany), jsme celkem mohutně nakoupili v Tomy Hilfiger, kde bylo opravdu levně. Ta jejich klasická trička, která u nás stojí 2500Kč kolem 35USD a džíny od 25USD? Díky současnému kurzu opravdu tak čtvrtinová až pětinová cena. Potom už jsme pomalu mířili na letiště. Cestou jsme si ještě projeli slavnou Ocean drive, kvůli dešti jsme už ale ani nevylézali. Vrácení auta bylo ještě jednodušší než jeho půjčení, pouze se odstavilo na příslušné místo, kde si zaměstnanec vzal klíčky a bylo. Žádná kontrola, zda auto není poškozené, prostě nic.
 
Let domů byl, až na moje standardní problémy se spaním v letadle, celkem bezproblémový a docela i utekl. A po výstupu v Praze jsme docela ocenili příjemných asi 20 stupňů :-)

 

 
Postřehy:
 
  • Angličtina na Bahamách je taková.. velice svérázná. Připomíná mi to mluvu amerických raperů.
  • Na jednu stranu mají na ostrově vily lidé, jako Michael Jordan, Chuck Norris (!!) či Christina Aguillera, na druhou stranu je v hlavním městě vidět mnoho opuštěných, polorozpladlých domů (v rámci jedné ulice byly tyto rozpadlé domy, o kus dál potom obchody ja Cartier, Gucci, Rolex, Versace apod.). Takové vcelku typické míchání chudoby a luxusu.
  • Na St.Thomas se zajímavým způsobem míchá americký a britský vliv. Oficiálně sice patří pod USA, jezdí se zde ale vlevo.
  • St. Thomas je ostrov, který se člověk představí pod pojmem tropy. Teplo, vlhko, z hor všude ztéká voda, bujná vegetace…
  • St. Maarten je krásný, členitý ostrov plný zelených kopců zálivů a solných jezer.
  • Ostrov je rozdělen na holandskou a francouzskou část, přičemž je zde regulérní hranice a všechny pravidla a zákony odpovídají jednotlivým zemím.

Postřehy Barbados

  • Tropické počasí je vážně vtipné. Během dne tu prší třeba osmkrát, pár minut fakt leje, ihned potom vysvitne slunce, vše je za chvíli suché (kromě vzduchu, který je tou vlhkostí doslova nasáklý).
  • Na Barbadosu je fakt draho. U jídla v hotelových restauracích se to dá čekat, ale vstup do botanické zahrady v přepočtu asi za 300 Kč?
  • Nezastavěné plochy je na ostrově dost málo, v podstatě pouze část vnitrozemí.
  • Řídit na ostrově je poměrně vtipné. Přednosti se řeší tak, že se počká, kdo koho pustí :-) Ve městech se všude motají chodci a cyklisti. Nejvyšší povolená rychlost, kterou lze na ostrově najít, je 80km/h.
  • Místní bydlí většinou v takových vtipných, maličkých, většinou barevných domcích, které jsou často vybaveny až komicky velkými satelity (někdy jsou tak velké, že nejsou na domě, ale někde vedle něj).
  • Atrakcí, za které by se neplatilo vstupné, je na ostrově opravdu málo.
  • Z hlediska počtu turistů je červen ideální měsíc. To je prostě off season :-)
  • Barbadosané (bajans, jak si říkají), jsou opravdu přátelští lidé, každého zajímá, odkud jsme přijeli, jak se nám na ostrově líbí…

Oasis of the Seas, fakta

  • Rozměry: délka - 362m, 63m šířka
  • Výkon: 80500 koní
  • Loď je ve službě rok a půl a my jsme přitom byli na její 80 plavbě. Zatím všechny plavby byly vyprodány.
  • Při naší plavbě bylo na palubě 6016 pasažérů a asi 1800 členů posádky.
  • Z 6016 pasažérů byly asi ¾ Američané, celkově je zde ale 70 různých národností, přičemž posádka je ještě z většího množství zemí.
  • Loď denně spotřebuje palivo za 80tis. USD.
  • Cena lodi je 1,4mld USD.
  • Loď má 24 výtahů pro hosty, je zde celkem 2704 pokojů pro hosty.
  • Jídlo na lodi připravuje 20 šéfkuchařů, 222 kuchařů, přičemž jíst je možné na celkem 25 různých místech.
  • Loď má výkonné stabilizátory, je schopna plout za jakéhokoliv počasí (ani hurikány ji neomezují)
  • Váží asi 105tis tun a vzhledem k této váze je schopna zastavit na překvapivě krátké vzdálenosti (z plné rychlosti) – asi na kilometru.
  • Z atrakcí, co se na lodi nacházejí: ledová plocha, běžecká dráha, jdoucí kolem celé lodi (délka 600m), minigolf, umělá vlna, divadlo, venkovní divadlo s bazénem (vodní show), park s bary a restauracemi, promenáda s obchody, fitko, zip line, lezecká stěna, lázně…..
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: Blog z cest

(rihulkak, 18. 6. 2011 15:41)

Ahojky, jako vždy perfektní vylíčení míst, představuji si, jak si taky užívám:-))). Až si budu prohlížet fotky, bude iluze (až na horko a vlhkost vzduchu) ještě lepší:-).