Výlet na sever
Za cíl tohoto výletu jsme si stanovili pořádně projet auto. Přeci jen, těch 20 tis km ročně to chce najet a s aktuálním nájezdem to na to nevypadalo. Plán cesty bylo Dánsko přes Německo, následně přejezd do Švédska, projet skrze jih Švédska, zpátky trajektem do Dánska a přes Hamburk zpátky domů.
Den 1
Vydali jsme se tedy směr Drážďany, Berlín a Rostock. První část cesty byla v pohodě, té dálnice až do Drážďan se pořád nemohu nabažit, kolem Berlína to i přes to, že byla neděle, poměrně zhoustlo a celý jej po okruhu objet zabralo dost času. Do Rostocku jsme se dostali asi hodinu a půl před odjezdem trajektu. Zaparkovali jsme proto v centru a šli na krátkou procházku. Centrum je překvapivě pěkné, pěkné náměstí s kašnou, navazující hlavní třída a kousek dál opravdu mohutný kostel. Po hodince a něco jsme přejeli asi čtvrt hodiny k trajektu. Nalodění proběhlo neskutečně rychle, protože se najíždí zároveň čtyřmi pruhy (ve dvou patrech). To jsem opravdu koukal, jak neskutečně rychle je možné na loď dostat takové množství aut. Cestou bylo vyloženě hnusně, byla zima a mžilo, takže venku se moc být nedalo. Naštěstí byl přejezd na přeplněné lodi, kde se nedalo najít volné místo na sezení pouze na hoďku a půl, nic hrozného.
Na pevnině, respektive největším dánském ostrově Sjaelland, bylo počasí výrazně lepší. Vydali jsme se na relativně krátký přejezd na ostrov Møn, klidný, venkovsky působící ostrov, kde jsme měli ubytování v hotelu, který vypadal trochu jako statek (uprostřed byl prázdný prostor). Trochu netypický byl fakt, že pokoje měly sociální zařízení na chodbě, nicméně poměr sociálních zařízení a hostů byl relativně příznivý, žádné problémy s tím nebyly.
Den 2
Druhý den jsme se po snídani vypravili na útesy Møns Klint. Zaparkovali jsme u geologického centra, kde je turistům k dispozici výstava + kino o této oblasti, známé nalezením dinosauřích koster. To jsme však nenavštívili a rovnou jsme se vydali k útesům. Nejdříve jsme sešli k moři (na Dánsko jsou útesy opravdu vysoké, asi 80 metrů), kde byl díky jakýmsi tlejícím řasám neskutečný smrad, avšak výhled na útesy byl působivý. Kontrast vápencových skal oproti modrému nebi a mořské hladině byl opravdu působivý. Schody jsme vylezli zase nahoru (jinudy to ani nešlo) a dali jsme si krátkou procházku po stezce vedoucí nahoře po útesu s četnými, moc pěknými výhledy.
Po asi dvou hodinách jsme pokračovali směr Kodaň, konkrétně ke hradu Frederiksborg, nacházející se severně od Kodaně, což nebylo úplně cestou do Švédska. O to více nás překvapilo, když jsme asi po půl hodině procházky kolem hradu konstatovali, že už jsme tu byli. Konkrétně to bylo před více než osmi lety, takže zase tak moc hrozný to s tou sklerózou ještě není. Nicméně tehdy nebyl hrad otevřený a byl podzim, takže příroda kolem vypadala dost jinak. Cestou k autu jsme se ještě prošli nádherným zámeckým parkem a dali jsme si panini v doporučovaném fast foodu… Které opravdu bylo snad nejlepší panini, co jsem kdy jedl (fígl byl v těstu, které bylo pečené v peci na pizzu). Následně jsme pokračovali okolo Kodaně na známý most Oresund, spojující Kodaň a Malmo. Stavba to je opravdu impozantní. Nejdříve se jede asi 5km tunelem, který ústí na umělém ostrově, ze kterého pokračuje samotný, téměř 20 km dlouhý most, který je patrový, pod silnicí vede ještě železnice. Z dálnice jsme při nejbližší příležitosti sjeli a dojeli jsme na vyhlídkové místo, odkud jsme most nafotili.
Následně jsme pokračovali do cílové destinace pro druhý den, do města Karlskrona. Když jsme dorazili a ubytovali se, dali jsme si večeři v ceně ubytování (která nebyla nic moc, klobása s hranolkama) a šli jsme se ještě projít po městě. Karlskrona je přístavní město, jehož části jsou roztroušené po blízkých ostrůvcích. Z toho důvodu je zde námořní základna, mající dlouhou tradici a některé již nepoužívané části jsou dokonce zapsány ve světovém dědictví UNESCO. Další zajímavostí jsou nepoužívané koleje vedoucí od přístavu do centra města, vedoucí působivými tunely pod hlavním náměstím, které se nachází na kopci.
Den 3
Třetí den jsme vyrazili směrem k blízkým ostrovům u Karlskrony, které jsou s pevninou spojeny mosty. Zde to působilo nesmírně klidně, venkovsky až romanticky, přestože v dávných dobách zde nevolníci těžili kámen. Vyfotil jsem několik působivých scenérií krásných domků s prapory (vlajky nebo tyto prapory jsou u opravdu velkého množství domů, téměř jako v USA). Potom jsme jeli do města Kalmar, k dalšímu hradu. Tento hrad, obklopený vodním příkopem a zasahující do moře byl o něco méně honosný než Frederiksborg, působil především jako pevnost a byl součástí dobývání Švédska Dány (řevnivost mezi Švédskem a Dánskem je poměrně velká, slyšeli jsme na to několik vtípků). Zde jsme si koupili vstup a hrad si na vlastní pěst prošli. Vybavení bylo trochu skromnější, než na co jsme zvyklí z některých hradů v ČR, přesto to bylo zajímavé.
Potom nás čekal docela dlouhý (asi pětihodinový) přejezd přes vnitrozemí švédského jihu, kde se jelo většinu času v lese. Člověk si kolikrát ani nevšiml, že je někde v obci, protože hlavní silnici vždy lemovaly stromy, lépe řečeno pás lesa, takže domy nebyly vidět. Jelo se pěkně, na hlavních tazích se dá jet 100 km/h (na rozdíl od menších silnic mimo město, kde je povolená pomaloučká sedmdesátka) a díky absenci kopců také neuvěřitelně úsporně. Na nádrž jsme nakonec ujeli asi 1050 km (v Superbu). Pár kilometrů před další cílovou destinací jsme se ještě stavili u malebného Torpa Stenhus, hradu, který vypadá spíše jako mohutný činžák, obklopený nádhernou přírodou a jezerem. Bohužel jsme ale přijeli po zavírací době, takže jsme se jenom prošli po blízkém okolí. Potom už jsme se jen krátce přesunuli k dalšímu hotelu, tentokrát s více než stoletou historií, za kterým stál stařičký dřevěný skokanský můstek. Hotel však vypadal překvapivě nezajímavě, kombinace jakéhosi laminátu a betonu. Rozhodně nic, čemu bych tipoval více než 100 let.
Den 4
Čtvrtý den nás čekal zdaleka nejkratší přejezd, pouze asi 40 km do Goteborgu, kde jsme měli asi 4 hodiny na prohlídku města a následně jsme se museli nalodit na trajekt do Dánska. Prohlídku jsme začali okružní plavbou na něčem, co vypadalo jako velký vor se sedačkami po kanále, který byl vybudován jako ochrana starého města. Plavba to byla zajímavá, od průvodce jsme se mnohé dozvěděli, a ještě jsme vypluli na otevřenější část s většími loděmi. Potom jsme staré město obešli pěšky, navštívili jsme krásný park s velkým skleníkem plných exotických rostlin, velký kostel, který zde vystavěli Němci, šli jsme kolem námořnického muzea a oběd jsme si dali v restauraci na místním rybím trhu ve stavbě velmi připomínající kostel (kostel se jí také říká). Následně jsme přejeli do fronty k trajektu, kde bylo třeba být s půl hodinovým předstihem. Tady nalodění proběhlo znatelně pomaleji než v Rostocku, najíždělo se po jednom rampou do vyšších palub, kamiony najížděly do paluby na úrovni vody. Zíral jsem, kolik kamionů se tam vejde (ona to byla pořádná loď, trajekt Stela Danica, jezdící na této trase od roku 1983). Plavba trvala přes tři hodiny, nicméně jsme měli koupenou večeři formou bufetu, což nějaký čas zabralo. Zbytek jsme trávili čtením a při odjezdu z Goteborgu koukáním z horní paluby na spousty ostrůvků, které se nacházejí u výjezdu z goteburského přístavu.
Další ubytování jsme měli přímo v městě, kam trajekt připlul, ve Frederikshavnu, takže v hotelu jsme byli během chvíle (hotel tentokrát moc pěkný zvenku i zevnitř, takový oldschoolově vybavený). Ještě večer jsme se vydali na nejsevernější cíp Jutského poloostrova, za město Skagen. Tady se nachází krásná písčitá pláž, za kterou by mnohé ostrovy ve Středomoří dali nevím co, ještě ozvláštněná několika bunkry z dob Druhé světové války. Díky večernímu světlu to zde vypadalo opravdu hezky, prošli jsme se po pláží a jeli ještě přes jedno přeplněné město (evidentně se šli všichni podívat k moři na západ) zpět do hotelu.
Den 5
Předposlední den nás čekal přesun přes celé Dánsko až do Hamburku. Začali jsme vyjížďkou k systému opevnění těsně pod Frederiskhavnem. Toto muzeum, kde jsme byli před otvíračkou, přesto byla celá řada bunkrů volně dostupná, se mi moc líbilo. Krásný výhled na moře a město, opravdu spousta dochovaných bunkrů včetně jednoho s mohutným dělem mířícím na moře. Mezi bunkry se přitom klidně pásly ovce, nikde nikdo, slunečno… Paráda. Takovou perličkou zde potom byla tak 30 metrů velká loď posazená na kraji parkoviště. V této oblasti jsme si vyhlídli ještě jednu zajímavost, maják Rubjerk Knude. Tento maják pomalu stravuje písečná oblast, která se kolem nachází (původně zde byl ještě další dům, který už byl kvůli postupujícímu písku zbourán). Další místo, které bych opravdu netipoval v Dánsku. Silný vítr zde dělal téměř písečnou bouři (písek pěkně sekal do nohou), duny vysoké tak 15 metrů, z majáku byl nádherný výhled na tento kus pouště, spolu s malými útesy svažující se k moři… Moc pěkný.
Po tomto super místě nás čekal dlouhá a nudná cesta po dálnici a do Hamburku, kam jsme dorazili po asi 6 hodinách. Po ubytování v hotelu s jedním z nejhezčích pokojů, co jsme bydleli (moderně vybavené, obrovské s různými vychytávkami jako otáčející se televize mezi obývákovou a ložnicovou částí), jsme se vypravili metrem do centra (v Hamburku jsou sice jen tři linky metra, ale díky systému různých městských a příměstských vlaků je plánek MHD fakt pěkně složitý). Viděli jsme gigantickou radnici, prošli kolem jednoho z jezer nacházející se ve městě, navečeřeli jsme se a cestou do hotelu jsme se ještě stavili v parku, kde je něco jako Křižíkova fontána, tedy osvětlené vodotrysky doprovázené hudbou. Bohužel začalo poprchávat, což trochu uspíšilo náš odchod (a taky nás to po chvíli přestalo bavit, přeci jen, Dubai to nebyla).
Den 6
Po jednom z největších výběrů na snídani, co jsme kde měli, jsme vyrazili do přístavu. Nejdříve jsme si prošli poměrně unikátní tunel pod Labem (další možnost, jak se dostat na druhou stranu jsou dálniční mosty nacházející se poměrně daleko, a potom MHD trajekty). Tento tunel slouží i pro auta a dá se k němu dostat pomocí obrovských výtahů. Celé to je schované ve veliké budově kruhovitého tvaru, vnitřní prostor je působivý. Výtahů je zde několik, některé jsou pouze pro pěší, jiné i pro auta. V čase naší návštěvy zde byla rekonstrukce, takže fungovaly jen některé výtahy. Samotný tunel je poměrně úzký, řidičům, kteří zde projížděli, se nepovedlo neštrejchat jednou na levé a jednou na pravé straně o obrubníky. Na druhé straně Labe jsme si vyfotili město z vyhlídky, vrátili se zpět a začali jsme vybírat z nabídek na okružní jízdu přístavem. Nakonec jsme (díky kombinaci vhodného času a nepřeplněnosti) vybrali takový velký starodávně vypadající parník, který bych čekal spíše na Nilu. Nakonec se to ukázalo jako docela dobrá volba, protože jsme měli dobrá místa na přídi, parník byl překvapivě rychlý a průvodce říkal zajímavé věci. Nejzajímavější část prohlídky byl kontejnerový přístav, kde jsme obdivovali obrovské jeřáby, fakt velkou kontejnerovou loď (Alexandr von Humboldt) a neskutečný organizovaný ruch, který zde panuje.
Potom jsme se už jen vypravili pro auto zpátky do hotelu a zhruba ve dvě jsme vyrazili směr Praha. Cestou jsme se vyhnuli dvěma kolonám, díky čemuž jsme kupodivu (pátek odpoledne, prázdniny) nikde nestáli a někdy v půl desáté jsme i s večeří dorazili domů.
