Jdi na obsah Jdi na menu
 


Finsko

Náš týdenní výlet do Finska byl rozdělen na dvě části. První část, čtvrtek až neděle ráno, jsme trávili v Helsinkách. V druhé části, od neděle do čtvrtka, jsme půjčeným autem objížděli jižní oblasti této rozlehlé země.


Helsinky jsou relativně malé. Mají zhruba 500 tis. Obyvatel a zpětně jsme se shodli, že tři dny zde ztrávené bylo skoro moc. Už první den, kdy jsme do hotelu přijeli kolem čtvrté odpolední, jsme šli na procházku, kdy jsme skoro celé centrum města obešli. Druhý den bylo opravdu hnusně, pršelo a teplota se pohybovala kolem sedmi stupňů. Proto jsme se po konzultaci s netem a průvodci rozhodli vypravit do technologického parku Heureka, nacházejícího se v severním předměstí města. Takže jsme v zahraničí opět jeli vlakem :-)  Park Heureka se mi moc líbil (Martí nakonec taky :) ), bylo tam spousta ukázek nejrůznějších fyzikálních zákonů, v planetáriu jsme byli, simulátor řízení dopravy jsme hráli... Ani jsem se nenechal otrávit tím, že kromě nás tam byly v podstatě jenom trochu odrostlejší děti, které tam ovšem zřejmě byli povinně, a tudíž neprojevovali zdaleka takové nadšení, jako já :) Další den bylo počasí o trochu lepší, takže jsme prošli všechny (moc jich není :) ) větší zajímavosti Helsinek, jako je skalní kostel, senátní náměstí a katedrála. Potom jsme se vypravili na jedné z mnoha turistických lodí na okružní plavbu kolem několika blízkých ostrovů, které jsou kolem Helsinek. Tady jsme na horní palubě pěkně promrzli, přeci jen nějakých 10 stupňů spolu s větrem udělá svoje. Takže do hotelové sauny jsme se těšili ještě o něco více než předcházející den.


Na neděli jsme již měli rezervované auto. Trochu nám to zkomplikoval fakt, že nám nepřišel voucher, s čímž byl v půjčovně trochu problém. Nakonec nám to ale (po druhé blokaci finančních prostředků na kartě) auto půjčili.
Půjčili jsme si nového VW Golf, který měl, jak jsem na první křižovatce zjistil, technologii blueMotion. Tato technologie vypíná motor při každé příležitosti, kdy auto zastaví a má vyřazenou rychlost. Po sešlápnutí spojky potom motor ihned naskočí. Takže docela sranda, přijel jsem na první křižovatku a motor mi chcípne... Přišel jsem na to ale opravdu rychle a ježdění s golfem se mi nakonec moc líbilo. Spotřeba se na rovných, prázdných silnicích pohybovala jenom kousek přes 5l/100km.
Z Helsinek jsme se vypravili směrem na jihozápad, do finského „letoviska“, Hanko, kde se údajně v létě Finové dokonce koupají. Na začátku září to ale bylo sice docela pěkné, ale mimořádně chcíplé místo. Podívali jsme se na asi největší místní atrakci, vodárenskou věž s vyhlídkou a pokračovali jsme dále, do města Turku. Tam jsme měli první ubytovaní mimo Helsinky. Turku je docela pěkné město, kde je hlavní zajímavostí hrad (který kupodivu není na kopci, ale kousek od vody). Kousek od hradu jsem obdivoval několik lodí (vojenské a také velké, ocelové plachetnice z konce 18. století), které tvoří místní námořní muzeum.


Dalším cílem na cestě byla Rauma, město, které je díky svému centru z dřevěných domů zapsáno mezi světové dědictví UNESCO. Předtím jsme udělali ještě krátkou zastávku v pěkném, ale mimořádně chcíplém přímořském Naantali. Centrum Raumy je opravdu hezké, toulali jsme se tam v podstatě sami (viz poznámka) a i počasí už bylo slušné, takže to na nás nechalo dobrý dojem. Cílové město pro přespání bylo tentokrát průmyslové Tampere, kde jsme dokonce bydleli v Hostelu (72 eur ale moc hostelová cena není, na druhou stranu to asi příliš neodpovídalo tomu, co se pod hostelem běžně představuje). Tampere je zajímavé tím, že v centru jsou takové ty staré, cihlové tovární haly. Takže to tam připomíná něco mezi Poldovkou a pražským Smíchovem. Jinak toho ve městě moc zajímavého není. Celkový dojem z města byl výrazně vylepšen díky hospodě, kterou jsme navštívili – byla to pivnice, nacházející se právě v jedné z továrních budov a vařili tam opravdu výborně, i tmavé pivo (v nápojovém lístku psali „czech style beer“) mi chutnalo. Sice jídla, která jsme si dali, nebyla zrovna typicky finská – byly to různé druhy párků, ale opravdu výborné.


Další den nás čekal poměrně dlouhý přesun mezi západní a východní částí jižního Finska, necelých 400km. Cestou jsme se stavili v jednom národním parku, abychom si také užili finskou přírodu. Vedla tam nezpevněná cesta, která ale ve výsledku měla lepší povrch, než třeba D1 :)) Tady jsme šli malý, jenom něco přes 3 km dlouhý okruh opravdu krásnou lesní přírodou. Naprosté ticho, krásný vzduch a všude tuny hub. Opravdu, tolik hub jsem v životě neviděl, rostly klidně uprostřed cestičky a velikost některých hřibů byla taková, že by stačily na jídlo pro dva. Akorát žádnou faunu jsme neviděli, pořád jsme byli natěšení, že třeba uvidíme losa (nebo soba). Pokračovali jsme po jezerní oblasti (s krátkou zastávkou v Savonlinně) až do cílového Kerimaki. Tady bylo ubytování docela zajímavé, zřejmě lázeňské centrum, ve kterém jsme byli my a hromada důchodců. Místo to ale bylo překrásné, v lese, u jezera a ještě k tomu (což Martí příliš neocenila :) ) to bylo místo, kde byla obranná linie ze Zimní rusko-finské války, takže tam byly zcela dochované zákopy a docela dost kousků vojenské techniky.
Následující den jsme se vrátili do Savonlinny, jehož nejzajímavější atrakcí je hrad Olavinlinna, jeden z nejdochovanějších severských hradů vůbec.  Snad ještě více než samotný hrad nás zaujal odsuvný most s vlastním pohonem. Jdeme si takhle přes most k hradu a najednou na nás začne nějaký Fin něco pokřikovat – po obligátním „we speak english“ nám sdělil, že jede loď, že musí uhnout s mostem a že máme pohnout. Takže jsme přeběhli most, který se po chvíli až překvapivě rychle odsunul a projela poměrně velká loď (na to, jak byl vzniklý průplav úzký) naložená dřevem. Na hradě jsme si potom počkali na prohlídku, která byla ovšem díky převaze místních ve finštině. Naštěstí nám byly poskytnuty materiály v angličtině, takže jsme si o jednotlivých místnostech mohli alespoň přečíst. Po prohlídce jsme se vypravili směr východ k ruským hranicím a městu Laapenranta, kde jsme měli zajištěné ubytování na poslední noc. Přesun byl tentokrát asi jenom na dvě hoďky, takže žádný spěch. V Laapenrantě  jsme měli ubytko v (i na zdejší poměry) drahém hotelu, který se chvástal připojením k internetu na pokojích. Drobný háček byl v tom, že za to chtěli dalších 12 euro. Hlavně že chtějí uzákonit internet všem. Město ale bylo moc příjemné a i večer bylo relativně teplo, takže podvečerní procházka byla fajn.


Poslední den ve Finsku jsme se z Laapenranta přesouvali zpět do Helsinek, resp. Na letiště, které leží trochu na sever od města. Cestu jsme zvolili těsně kolem ruských hranic, ale kromě ukazatelů na St. Petěrsburg jsme nic zajímavého neviděli. Ještě jsme udělali krátkou zastávku v městě Porvoo, které průvodce doporučoval kvůli dřevěným domům. Nicméně nás to příliš nezaujalo, protože jsme něco obdobného viděli už tak třikrát :-) Potom jsme už zamířili na letiště, vrátili jsme auto, zjistili, že náš let je o hodinu zpožděn (což se nám poslední dobou stává nějak nepříjemně často) a šťastně jsme se vrátili zpět, kde nakonec byla větší zima, než v Helsinkách.

Postřehy:

  • Finsko je země saun (údajně by celkem v pohodě mohl být celý národ v sauně, tolik jich mají) a rychlého internetu. Internet mají v hotelích většinou zdarma (a ne ve formě WiFi, mají zásuvky), což je věc zatím stále celkem nestandardní.
  • Kupodivu Finové nejsou příliš pořádkumilovní, alespoň ve městech, kde na ulicích rozhodně není tak čisto, jak jsme čekali.
  • Počet fastfoodů je zarážející, McDonald´s a především jeho finská verze (Hesburger) jsou na každém rohu.
  • V dopravě opravdu téměř nikdo nepřekračuje povolenou rychlost. Ono taky mají na každých pár kilometrech (a to prosím uprostřed lesů!) stacionární radary. To ve spojení s velkými vzdálenostmi a fádní, stále stejnou krajinou dělá řízení poněkud uspávající.
  • Na venkově Finové mezi svými domky v podstatě nemají ploty. Pozemek je většinou ohraničen cestou či nějakým porostem.
  • Finsko je drahá země. Rozdíl oproti Německu a Rakousku není velký, ale nějaký je. V restauraci jsme párkrát platili za večeři kolem 50 eur.
  • Sezóna ve Finsku na začátku září již evidentně není. Turistů bylo s jednou výjimkou (kam zrovna přijeli autobusy s turisty z výletních lodí) všude naprosté minimum.
     

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Půjčení auta

(Vít, 8. 7. 2013 7:40)

Dobrý den,
nalezl jsem náhodou vaši stránku při plánování cesty do Finska. Chystáme se tam za několik dní odletět a tam si půjčit auto. Chtěl bych se zeptat, jak jste zařizovali pronájem aute, přes kterou společnost a jak jste platili a skládali zálohu. Dočetl jsem se, že auto půjčí jen oproti kreditce nikoliv debetní kartě což jako VŠ student samozřejmě nemám. Jinak díky za pěkné tipy kam se podívat. S pozdravem Vít pleswi [at] gmail [dot] com

Dotaz

(Zdena, 23. 5. 2013 13:40)

Zdravím. Jakým způsobem jste měli cestu organizovánu? Chceme jet prakticky totožný okruh, jen to vypadá, že pojedeme sami 2 s manželem, tak mám trochu obavy, jak to zvládnout.
Za každou radu budu zauzlovaná:-)

Dotaz

(Zdena, 23. 5. 2013 13:40)

Zdravím. Jakým způsobem jste měli cestu organizovánu? Chceme jet prakticky totožný okruh, jen to vypadá, že pojedeme sami 2 s manželem, tak mám trochu obavy, jak to zvlůádnout.
Za každou radu budu zauzlovaná:-)